Kategórie

Naši partneri





Flag Counter

Lesní hospodářství – obnovení mrtvých zemí

03_IMG_3975Diagnóza, která položila Gusmana Minlebajeva na tři roky na nemocniční lůžko, nebyla příliš veselá: nemoc z ozáření. Gusman sloužil bojovou pohotovost poblíž Černobylské atomové elektrárny v momentě, kdy tu v roce 1986 došlo k hrozné katastrově. Zatím co Gusman ležel na lůžku, začal číst a učit se z literatury o lesním hospodářství. Invalida, kterému lékaři předurčili rychlou smrt, se rozhodl, že si vysadí svůj vlastní les. Ani on sám by před dvaceti lety neuvěřil tomu, že se stane prvním lesním hospodářem v Rusku.

aa40d567c94a14b2e9c126c1b043457d_kazan

První a jediný lesní hospodář Ruska Gusman Minlebajev

Transformuje vyčerpané půdy na lesní pozemky

Při výsadbě lesa o 100 hektarech je možné se obrátit na výbor geodézie a kartografie s prosbou dát tomuto lesu jméno. Tito odborníci potom nanesou jméno tohoto lesa do mapy. Gusman Minlebajev si přál svůj les nazvat jménem své mámy – Razii. Do splnění jeho snu mu zůstalo jen maličko: vysadit ještě 20 hektarů stromů. 80 hektarů už má vysazených.

Nezbytné pro pojmenování lesa, Gusman plánuje vysadit 20 hektarů především jedním z nejhezčích stromů – korkovníkem amurským. Vlastně míst s porosty korkovníku amurského je v jeho lese už celkem dost, Gusman má tento strom rád kvůli jeho léčebným vlastnostem. Jeho plody jsou užitečné z důvodu předcházení cukrovky. Navíc užitečné vlastnosti kůry jsou shodné s komplexy antibiotik. Cenné plody korkovníku amurského se Gusman chystá sbírat po vědrech na místech, kde tyto stromy sousedí s Arálií manžuskou, koňským kaštanem, lískou, vlašským ořechem, ořechem juglans (ailantifolia), mandžuským, šedým, černým, lankasterským, pod korunami borovice žluté, sibiřské, korejské a poblíž neobjatelných sloupů sekvojí… Jestliže odborníci zaznamenají les pod jménem mámy Gusmana do mapy i s vyznačenými druhy stromů, asi se budou divit. Všechny tyto typy rostlin vyrůstají na americkém kontinentě nebo na korejském poloostrově jen ne v prostředí písků a kamenů strmých a žlutých břehů chladné řeky Kamy, kde prostředí spíš připomíná krajinu na Marse. Není to fantastické?

„Kamarádi mi ze srandy říkají, že jestli upadne z nebe kousek zlata, tak určitě mně na prst,“ směje se Gusman. Načež se stává vážným a přiznává, že tento nádherný les si vymyslel vysadit v době bezesných nocí, kdy ho trápily nesnesitelné bolesti v nemocnici. Tehdy se rozhodl pojmenovat ho po své mámě.

Ženšen jako petržel

Diagnóza, která položila Gusmana Minlebajeva na tři roky na nemocniční lůžko, nebyla příliš veselá: nemoc z ozáření. Gusman sloužil bojovou pohotovost poblíž Černobylské atomové elektrárny v momentě, kdy v roce 1986 tam došlo k hrozné katastrově. Během dlouhých třech let, kdy byl Gusman v nemocničním pokoji, umřelo před jeho očima 30 lidí, kteří trpěli stejnou nemocí, jakou měl on, nemoc z ozáření.

Lékaři, kteří viděli na jeho skříňce koncepty a knihy, ho nazývali nejodolnějším pacientem a dávali ho za příklad všem ostatním. Gusmanovi, jak si nakonec i on sám myslí, pomohl přežít jeho stanovený cíl. V oboru, který je spojený s radiotechnikou, už pracovat nemohl. Proto zatím co ležel v nemocnici, začal studovat literaturu lesního hospodářství, aby si mohl splnit svůj sen.

Co je ale zajímavé: jeho rodiče se nezajímali o zahradnictví. Gusman sám byl celý život ve spojení s technikou. Ale touha po lese se prostě neobjevila jenom tak. Stala se důsledkem plynoucím z životních nutností ohledně lékařských rostlin: citrónová tráva, ženšen, arálie, eleuterococcus. Tady měl i trochu štěstí: vedle nemocnice se nacházel zemědělský ústav s velikou a slušně vybavenou knihovnou. Chodil si tam půjčovat knihy. Bylo pro něho zajímavé poznávat podrobnosti o lékařských bylinách, kterým byli smrtelně nemocní lidé hotovi připisovat neskutečné vlastnosti. Když se jeho stav zlepšil a lékaři ho pustili z nemocnice domů, rozhodl se v malém autě značky „Oka“ navštívit rodnou chalupu pod Kazaní, kde se hodiny a hodiny hrabal v zemi. První kořen ženšenu, který vypěstoval, měl o trochu lepší vlastnosti jako petržel. Gusman však našel řešení. Nasbíral v botanických zahradách a arboretech listí mandžuského ořechu a arálie, které svezl na svoje záhony. Za tři roky byl jeho vypěstovaný ženšen takřka na úrovni toho z dálného východu. Tehdy z toho udělal vývod: aby se dal vypěstovat ženšen a jiné efektivní lékařské byliny, je třeba vysazovat les. Ale ne prostý les, jako ten, co se nachází za městskými čtvrtěmi, nýbrž les speciální.

Čaroděj

03_IMG_4061Po prostudování odpovídajících zákonů mu bylo jasné, že k hospodaření může dostat pouze vyčerpanou zemi, která se jinak nazývá poraženou nebo zabitou zemí. Takový pozemek našel na břehu řeky Kamy, 50 km od Jelabugi a 300 km od rodné Kazaně. Průměrný náklon pozemku sestával od 5 do 15 stupňů. Všechna úrodná vrstva byla smyta do řeky, protože dříve se pozemek oral od spodu k vrchu. Velkou část pozemku zabíraly rokle. Na této poražené zemi, na kterou nepřisedali ani ptáci a plazily se po ní samé zmije, na té sluncem a hnojivy vypálené zemi, od které odvraceli oči dokonce i pasažéři proplouvajících parníků po řece Kamy, Gusman slíbil vysadit les z vzácných potravinářských plodin. V r. 1999 předala administrace Jelabužského kraje Tatarstánu Gusmanovi Minlebaevovi 500 ha této mrtvé země na břehu řeky Kamy. Ale dala mu k tomu i tvrdé podmínky: jestli během tří let zůstane pustina pustinou, zemi mu zase odeberou. Invalida, kterému lékaři zvěstovali rychlou smrt, to však přijal i za těchto podmínek.

Během tří let přijela na břeh Kamy delegace krajských činovníků s lesníky a hajnými. V tom okamžiku na pozemku rostly: vlašské ořechy, medvědí ořechy (má cenné dřevo a na Kamě nikde více neroste), lískové stromy (z jednoho stromu je možné sklidit až tři metráky ořechů), mandžuské hrušky (mimo plodů má cenné dřevo), korkovníky, tomely (churma), Arálie… Prozíravý Gusman pozval do této společnosti na cestě po jeho pozemku i ředitele Raifského arboreta Volžsko-Kamské rezervace a soudního odborníka na biologické expertízy. Oni této komisi potvrdili nejen druhy a typy rostlin, ale dokonce dosvědčili i to, že tyto rostliny se tu ujaly. Hosté si prohlédli výsadbu a pochopili, že tu byl vykonán obrovský kus práce. Odborníci tehdy oznámili, že tu nebyl proveden jen velký kus práce, nýbrž neobvyklý kus práce. Činovníci zde svoje lesníky a hajné, na této dříve vyčerpané půdě vhodné tak na skládku, docela zostudili. Peníze si prosí každý rok a tady je člověk, který s ženou sadí les na zapomenuté zemi a přijal se mu dokonce i korkovník amurský! Ořech mu roste! Dokonce i tomel! Lesníci a hajní byli před vedoucími zdrcení, rozhlédli se a… o Gusmanovi řekli, co se hovořilo o takových lidech před tisíci lety: „Tento Gusman je čaroděj!“

„Celé moje čarování je tady“, emocionálně se Gusman poklepal na hlavě.

Mech ořechů

Když se vlastník lesů prochází ve stínu svých stromů, může se jen zasmát nad přezdívkou, kterou ho obdarovali. Pro magickou transformaci mrtvé země na živou proléval pot ze začátku na cizích pozemcích. Když dostal pozemek na břehu Kamy, napsal Gusman do zemědělského časopisu západního Německa inzerát s prosbou o přijetí na práce v profesi dělník. Jako bývalý kapitán Sovětské armády, farmář, vlastních stovek ha, chce být dělníkem u Němců, aby se naučil jejich způsoby vedení jejich zemědělských objektů. Obzvláště ho zajímal statek, kde se pěstují lékařské rostliny. Inzerát byl vytištěn společně s ostatními, které se týkaly prodeje traktorů a koní. Dopisů přišla hromada! Když Gusman nabral v Německu zkušenosti, vrátil se zpět s hlavním závěrem: nelze spěchat a hnát se za ziskem.

Minlebaev14Ve středním Povolží roste dnešní hranice nástupu tepla o 12 – 14 stupňů každý rok. Pro budoucí les je důležité vysazovat teplomilná plemena dříve. Sazenice pro svůj les Gusman pěstoval na rodné chalupě. Velkou část semen a sazenic přivezl ze zahraničí i s odpovídajícím certifikátem. Pro teplomilné stromy jsou důležité první tři roky. Proto na svém pozemku držel úroveň sněhu 3x vyšší, než na sousedních pozemcích. Za tímto účelem vysadil keře a stromy jako ohradu. Sazenice svého lesa přikrýval Gusman na zimu reklamními plachtami z obchodu. V sadu postavil cihlový sklep, který zevnitř pečlivě vyložil mechem. V mechu semena ořechu neonemocní a dá jim to dobrou klíčivost. Gusman má k ořechům zvláštní vztah. Ořech nejlépe regeneruje úrodné vrstvy půdy. Ještě za bezesných nocí v nemocnici si spočítal, že stát není schopen zregenerovat vyčerpané země těmi způsoby, kterými to dělá nyní. Ani všichni lidé z Tatarstánské republiky by nestačili na to, aby zregenerovali půdu na jeho pozemku. K vyřešení této otázky regenerace půdy hledal takové stromy, které mají velké množství opadaného listí. K tomu byly dobré stromy z rodiny ořechů. Většina ořechových stromů patří k druhům, které jsou zapsané v Červené knize. To je pro Gusmana dokonce výhodné. Není třeba platit daně. To také vymyslel, když ležel na pokoji pro smrtelně nemocné.

Jestřábi a orli

Na podzim připravoval Gusman na břehu Kamy lůžka a v dubnu se na lyžích dostával na jižní svah svého pozemku a do teodolitu sázel sazenice. Pro začátek obsadil vršky všech roklí. Potom i jejich kraje. Vysazoval les kolmo roklemi, aby se již dále nerozšiřovaly. Žádné budovy na pozemku neměl, auto nechával na cestě a spal v motelech u cesty nebo ve stanu na kraji těchto roklí. Růst svých sazenic sledoval více než své tři děti. Postupně se ve stržích objevoval trávník, svahy se začaly zatravňovat, přestala se objevovat nová rozrušení. Voda se v roklích dříve držela jen do května a prameny vysychaly zhruba v polovině června. Nyní je tam voda celé léto. Voda přestala stékat do Kamy a začala prosakovat do půdy a zaplňovat podzemní vodní horizonty a prameny. Vlastně nasycovaly i Gusmanův vysazený les. Dohromady mu tak vzniklo 14 pramenů. Některé z nich obsadil duby, jejichž žaludy si dovezl až z Čuvaše, kde ještě zůstaly starověké „kmenové“ stromy. Každý z těchto dubů je zapsán do mezinárodního registru. Z takových stavěl Petr I. svoje loďstvo. K těmto dubům se člověk blízko nedostane, žaludy z nich dostane pouze s nevolí a jenom ty, které lesníci sami seberou. Ale Gusman se tam dokázal probít a sám si vybrat a posbírat pro něho potřebné žaludy.

Ještě když ležel v nemocnici, plánoval vysazovat stromy v pásech, které jdou řadami po svazích a střídat je různými plemeny, aby se odrůdy neopylovaly pouze jedním druhem. Tyto lesní pásy nejen že zastaví půdní erozi, ale dopomohou i k tomu, aby tu vyrostly luční rostliny. Všechno se tak i stalo.

Jak jen Gusmanův pozemek „ožil“, začal jeho boj s nezvanými hosty. Přišla invaze zmijí! Na začátku své práce si dokonce zvykl vařit polévky z nachytaných zmijí na svém pozemku. Hlavní problém však nebyl ve zmijích. Objevilo se tam i mnoho myší. Ony jsou nositelky všelijakých nákaz včetně klíšťat. „Děti ani vnuky nepustím do tvého lesa!“, řekla mu žena, ale Gusman v době bezesných nocí v nemocnici myslel i na tohle. Myši vyhladí draví ptáci! Na jedlích a borovicích začal tedy ze starých pneumatik vyrábět hnízda. Odřezával vrchol stromu, poté nasazoval gumový kruh z kola KamAZu a nakonec nad ním zahnul větve. Do těchto pokročilých hnízd se začali stěhovat jestřábi i včetně vrabců. Jednou se zabydleli i dva orlové běloocasí. Podívat se na tento div jezdili dokonce představitelé z fondu „Divoká příroda“. Do nových lesních koutků přicházeli zajíci a kanci, objevili se dokonce i losi. Ale i obyvatelé okolních osad a měst si oblíbili přetransformovaná teritoria pro své pikniky.

Vezměte si zemi!

Obvodově obsahuje jeho pozemek břeh Kamy a dvě hluboké rokle, které se spojují vrcholky. Mezi roklemi Gusman udělal hlubokou brázdu, do které přidal kovové sloupky – zde by měla být tzv. hranice soukromého lesa. Často vedle této hranice nacházel stopy nezvaných hostů: odpadky, rozbité nárazníky, temné fleky vyteklého oleje na zem. Občas tu nacházel i samotné hosty, se kterými se potom musel dávat do slovní potyčky. Zase je pravda, že ne vždy mohli v člověku, který byl ve špinavém a obnošeném oděvu, poznat vlastníka lesa.

minlebaev-seminar1Vlastně ani sám Gusman by před dvaceti lety nevěřil, že on bude v Rusku prvním farmářem a kazatelem v přijímání do vlastní péče mrtvé země, aby na ní mohl vysadit Arálii a Sekvoj. Gusman svůj les měří kroky a říká: „Legislativa to povoluje. Ale daleko ne všechny místní administrace jsou do toho připraveny jít. Je to velmi neobvyklé. Ústav práva zemědělských a lesnických škol neučí studenty možnosti soukromé práce v lesní sféře. Zákony na to sice jsou, ale chybí jejich interpretace!“

Gusman má malé školky/dubly v Marijské Republice v Tverské oblasti. Nedávno ho pozvali i do Kirovské oblasti, aby se podělil se zkušenostmi. Aby přečetl své lekce a povyprávěl o těchto věcech, na to ho zvou do všech velkých měst po Rusku. Gusmana prosí i různí lidé o rady: jak napsat žádost o mrtvou zemi do soukromého vlastnictví, jak pěstovat les, jak postupovat s úředníky. O účelu této činnosti nelze pochybovat už jen z toho důvodu, že jeden vzrostlý strom zabezpečí kyslíkem 50 lidí. Na Gusmanově pozemku nyní roste více jak 10 tisíc stromů. V lokalitě, kde funguje mnoho chemických závodů, zabezpečil kyslíkem půl milionu lidí.

Pro soukromého lesníka je i materiální výhoda. Třeba při vstupu do projektu „Kjótské lesy“ má soukromá osoba, která vysadila neméně než 150 ha svého lesa ve stáří 20-25 let, možnost dostat od organizátorů a správců projektu okolo 15 tisíc dolarů za odstraněný uhlík z atmosféry vysazenými stromy. Navíc provedená práce zvyšuje cenu pozemku. A každý rok se bude jeho cena zvyšovat přírůstkovou cenou dřeva, cenou provedených prací a cenou zvýšení plodnosti půdy. Gusman hrdě podotýká, že jeho činnost je vládními organizacemi přiznána jako ochranou pro životní prostředí, která ve středním Povolží vytvořila soukromou kolekci přírodních objektů z cenných cizokrajných stromů včetně léčivých. V jeho cizokrajné kolekci byly uznány zemědělské a lékařské vlastnosti a možnost vytvářet ve středním Povolží lesy pro vznik nových druhů cenných dřevin. Největší význam Gusmanova lesa je v tom, že byly vytvořeny zelené oázy v ekologicky nevhodném kraji s vysokou koncentrací provozů. S neskrývaným uspokojením se Gusman ohlíží na svůj les a vzpomíná na hodnocení své práce: „Říkají, že je to fantastické! Ale proč? Prostě jsme k tomu nepřivykli! A měli bychom přivykat! To, co vzniklo tady u mě, je možné vytvořit všude jinde na jiných mrtvých zemích!“

Za sebe i za Rusko

Podle úsudku Gusmana jsou jeho zkušenosti to jediné, co může zachránit a vzkřísit lesní bohatství Ruska. Ctěný lesník Ruska, vedoucí výzkumný pracovník SPBHIILCH, člen-korespondent PASCHH, doktor zemědělských nauk profesor Igor Šutov jako první přiznal užitečnost z perspektivní činnosti lesníka z Kazaně.

Reportů Minlebajeva o roli lesa v obnově vodních objektů si všimli ruští vodohospodáři a dokonce k němu poslali odborníky pro získání zkušeností. Nedávno k němu přijeli i kozáci z Donu. Mají doma požáry a Don vysychá. Minlebajev jim poradil, aby zasadili jako požární stěnu černý ořech. Má ve svých listech fenol, a když opadává, tak pod ním nerostou plevele. Požár se rozšiřuje právě po plevelu. „Kozáci vykopali dvě dlouhé řady černého ořechu přímo ze školky a odjeli zachraňovat Don“, – vypráví Gusman a hrdě demonstruje místo, ze kterého se začne záchrana veliké ruské řeky. Pouze záhony s vysazeným ženšenem a jinými cennými lékařskými rostlinami, pro které vlastně začal s výsadbou lesa, Gusman nikomu ani za nic neukáže. Dokonce ani své ženě. Na tuhle jeho zlatou spižírnu už se začal konat hon.

Takže jdeme opatrně okolo zelených ploch, kde ani na jednom listě není, nehledě na teplo, ani jeden žlutý flíček. Gusman láskyplně uvádí seznam názvů keřů a stromů, hovoří o přání do konce svého života vysadit 2 tisíce hektarů lesa (a potom pomoci s lesy i v Austrálii!) a najednou si vzpomněl na dva ucpané hloubkové vrty. Na začátku 70ých let minulého století se tady, na břehu Kamy, hledala ropa. Kovové ústí trub s cedulkami mu slouží nejen jako orientační bod v rostoucím lese, ale i jako symbol toho, že naše bohatství není jen v ropě. Už několikrát odmítal lákavé nabídky postavit ve svém lese na břehu Kamy domy pro zahraniční turisty. Jeho starší syn, Marat, mu pravidelně posílá výstřižky ze zahraničních časopisů, kde se hovoří o zahraničních lesnících a jemně naznačuje, jak by bylo možné vyrostlý les využít. Ale Minlebajev své děti do svých věcí nezatahuje. Dědicům Gusman vysvětlil svoje myšlenky o jím vysazeném a vyrostlém lese. Každému zdravému vnukovi, který se dožije 3 let, odkáže po 200 hektarech země s lesem – za podmínky, že vnuka mu dají na výchovu. On už je naučí tomu, jak legálně vypěstovat dvě-tři stovky hektarů lesa pro sebe i pro Rusko.

Tohle dědictví také vymyslel, když ležel v nemocnici odsouzený ke smrti.

Jevgenij Rezepov

Preložil: OZ Biosféra www.biosferaklub.info

Páčilo sa? Zdieľajte:

Ďalšie články z tejto kategórie