Co je nemoc?
(obsah nynější kapitoly se netýká genetických chorob)
O různých nemocech se píše v celé spoustě medicínských encyklopedií. Miliony lékařů a vědců zkoušejí objevit jejich „tajemství“, ale zatím se nepodařilo najít jejich pravou příčinu. Nejpravděpodobněji proto, že vlastně nemoci jako takové neexistují. To, co jsme si zvykli nazývat nemocí, je reakce organismu na rozličné potíže během jeho fungování. Jestliže nebudou tyto potíže odstraněny, nemoc nemizí a ochromuje jiné orgány a soustavy (krevní, nervovou, lymfatickou), které v organismu spolupracují.
Život lidského organismu je pokaždé bojem choroby a zdraví. Kdyby tento boj neexistoval, člověk by nežil. Vezměme si například obyčejné nachlazení: máme zvýšenou teplotu, cítíme bolest v kostech a slabost. Můžeme tento stav nazvat nemocí? Nepochybně. Vysoká teplota zabíjí choroboplodné bakterie v našem těle, vylučovaný hlen uvolňuje toxiny. Bolesti hlavy, lámání v kostech nebo pocity slabosti, to jsou vedlejší reakce, na základě kterých organismus bojuje s nemocí a míří k jedinému cíli – návratu ke zdraví. Dále je dokázáno, že nemoci neexistují. Existují pouze jejich symptomy (bolest, horečka, lámání v kostech a svalech atp.). To, co my nazýváme nemocí, je obranná reakce organismu všemožnými silami. Tyto síly se vyskytují v každém z nás a jsou nezbytné, protože ničí veškeré poruchy fungování organismu. Signalizují nemoc a varují nás před ní.
Abychom byli zdraví, měli bychom poslouchat svůj organismus a rozumět mu. Protonepovažujte nemoci za zákeřného nepřítele. Nemoc nás určitým způsobem přinutí, abychom udělali první krok v cestě za ztraceným zdravím.
Moje cesta ke zdraví nebyla lehká. V dětství jsem byl velmi náchylný k nemocem. Musím konstatovat, že 200 dní v roce jsem trávil v posteli a bojoval s různými viry a infekcemi. Moje matka byla lékařka na pohotovosti. Byla pracovně velmi vytížená, proto neměla čas sedět u mé postele. Když jsem měl vysokou teplotu, snižovala ji několika zvýšenými dávkami penicilínu, módního antibiotika šedesátých let. I když po několika dnech teplota klesla, nos byl plný hlenu a hrdlo červené jako zralé rajče. Efektivita takové léčby byla mizivá, a tak matka uplatnila radikálnější prostředky. Byly mi odstraněny mandle, načež nastaly komplikace v podobě zánětu čelní dutiny a částečnou ztrátou čichu. Dlouhotrvající a bezvýsledná léčba těchto potíží to dopracovala tak daleko, že jsem v důsledku požívání velkého množství léků začal pociťovat bolesti v oblasti jater. Objevila se také alergická vyrážka na rukou, břiše a zádech. Pokud ještě dodám, že mě matka krmila tučným a sladkým, není nic divného, že bolest pod pravým žebrem byla skoro chronická. Mimo jiné mě často bolela hlava, jejíž bolest jsem odstraňoval pomocí prášků. Jednoho dne jsem při vyučování dostal křeče a ztratil vědomí.
Školní sestřička zavolala matce, ta zkonstatovala, že to je nejpravděpodobněji akutní případ slepého střeva a co nejrychleji mě musí převést na chirurgické oddělení. Už 3 hodiny po záchvatu jsem ležel na operačním stole a přítelkyně mojí matky (primářka chirurgického oddělení) mi vyoperovala, jak se později ukázalo, zdravé slepé střevo. Když otevřela břišní dutinu, ihned si všimla zvětšených a zanícených jater a v tu chvíli okamžitě pochopila, v čem tkví příčina mých potíží. Protože mi už břicho otevřela, odstranila mi pro jistotu zdravé slepé střevo. Nicméně už teď bylo jasné, co je příčinou mých bolestí hlavy, slabosti a ostré bolesti vystřelující pod pravé žebro. Byla to nemocná játra. I když se operace povedla, nastoupily další komplikace v podobě hemoroidů, které mě provázely několik let.
Díky této zkušenosti jsem získal jistou zkušenost, která mi říkala, že jestliže něco v mém těle léčí, tak současně i (nevědomky) mrzačí. Později, když jsem sám začal pomáhat druhým, jsem se jednoznačně přesvědčil, že léčba farmaky jen udržuje člověka ve stavu „polozdraví“. Možná právě proto zní mnoho diagnóz v medicíně: dlouhotrvající zánět močového měchýře, chronický zánět kloubů atd. Protože slovo chronický znamená neustálý a napořád, vyplývá z toho, že tyto nemoci se musí léčit doživotně.
Před 1 000 lety Avicenna, arabský filozof a lékař, řekl: V arsenálu lékaře mají být tři nářadí: Slovo, Lék a Nůž.
Slovo je pro lékaře nezbytné k tomu, aby pacientovi vysvětlil, jaké chyby dělá ve svém způsobu života a jaká je souvislost mezi těmi chybami a příčinou nemoci.
Lék aplikuje lékař tehdy, není-li schopen slovy vysvětlit příčiny nemoci, ale je přinucen ulehčit trpícímu.
Nůž lékař používá, nemůže-li najít příčiny nemoci, ovlivnit slovy chování nemocného a nezná léky, které by ztišily jeho bolest. Aplikací nože lékař odstraňuje následky pokročilé nemoci. Její příčina však zůstává a vzniká nové ohnisko. Operace je leckdy jen chvíle pro vydechnutí před propuknutím horší nemoci.
Moje zkušenost mi dovoluje prohlásit, že vše, co má souvislost s nemocí a zdravím, záleží na tom, jakou energii zajistíme orgánům našeho těla. Takový je můj definitivní verdikt. Jestliže se v energetické soustavě člověka, která spojuje neviditelnými spojeními všechny vnitřní orgány, ukážou závady, povede to k nemoci. Kan Funajana, antický japonský lékař, napsal ve své knize „Nástin medicíny“: Člověk je jedinec, ve kterém se duše a tělo spojují v jeden celek. A proto není možné vyléčit tělo bez přihlédnutí na stav duše a opačně.
Už víme, jak pečovat o své tělo. Musíme ho pravidelně očisťovat, správně živit, otužovat vodou, vzduchem, slunečním světlem a pohybem. Když je řeč o duši, měli bychom pamatovat na bioenergetickou soustavu člověka. Naše vědomí, pocity a paměť, to je neviditelná energie, o jejichž vlastnostech moc nevíme. Je třeba více vědět o regulaci psychických procesů, na jakých principech fungují, a co je to vlastně bioenergetika.
Chtěl bych zdůraznit, že se současná psychologie zmiňuje pouze nepatrně o bioenergetických procesech probíhajících v organismu. Ztracené zdraví nám pátrání po dokonalejších metodách boje s nemocí nevrátí. Medicína totiž hledá odpověď na otázky, jak efektivně a bezbolestně odstranit ten nebo jiný orgán. Využívá při tom jinou metodu a dokonalejší technické vybavení, ale zapomíná na duši.
Jsem hluboce přesvědčen, že dokud bude medicína takto přistupovat k fungování našeho organismu, budou nemoci navždy dlouhotrvající a neléčitelné.
Připomeňme si, jak se před pár lety léčily zuby – starosvětským přístrojem na vrtání. Mráz nám šel po celém těle. V současnosti existují přístroje s rychlými otáčkami a bezbolestné znecitlivění umožňuje poměrně lehce bolest zubů přežít. Nicméně příčiny kazivosti zubů (parodontóza, zubní kazy) i nadále existují a budou přetrvávat! Dnešní metody dovolují chirurgovi odstranit močový měchýř během 30 minut (navíc v lokální anestezii), a když nakonec měchýř odstraní, projeví se to za několik let narušením trávicího traktu. Nebo například transplantace cév (bypass). Protože se ale v těle nic jiného nezmění, je za pět, šest let potřebná další operace.
Takových příkladů mohou být tisíce. Podobné, dokonce perfektně provedené operace mně osobně připomínají záplatu starých rozpadávajících se děravých kalhot. Zašiješ díru na jednom místě, objeví se druhá a nakonec se kalhoty rozpadnou úplně. Myslím si, že každý, kdo má zkušenosti s podobnými případy, se mnou souhlasí. Tolik času obětujeme na boj s nemocemi, které ničí náš organismus, ale zdraví nezískáme. Existuje z takové situace nějaké východisko? Určitě ano.
Každý je povinen si sám vypracovat nový přístup k problémům uzdravování svého organismu:
1.Přestat obviňovat lékaře, ze neúčinne léčí.
2.Pochopit, že každý je povinnen starat se o své zdraví sám.
Nepomáhejte si od bolesti hlavy prostředky, které jsou jedovaté pro játra a celý organismus, ale hledejte jednoduchý způsob, který odstraní jejich příčinu.
Pochopte, že měchýř naplněný kamínky se musí očistit, a ne jej vyoperovat. Srdeční choroby, nemoci krevního oběhu nebo nadváha jsou důsledkem naší lenosti a lhostejnosti. Bolesti v žaludku a slinivce jsou výsledkem toho, že jíme to, co naše tělo nepotřebuje, a jíme toho hodně. Byl bych rád, aby mě čtenář správně pochopil. Nikoho nepřesvědčuji k samoléčitelství!
Lékaři jsou a budou, ačkoliv jejich pomoc má být potřebná pouze v nutnosti (kolize, nehoda atp.). V běžném životě je člověk povinen starat se o své zdraví, vědět, jak si pomoci sám. Lékař má mít funkci moudrého poradce.
Vědomosti o tom, jak být zdravý, by měl mít každý člověk, a nejen skupina speciálně vyškolených lidí. Protože pouze zcela zdravý člověk může být dobrý, moudrý a silný, takový, jakého ho stvořila příroda. Chce-li být člověk zdravý, měl by se ve svém životě řídit sloganem Hippokrata: „Není-li člověk sám sobě lékařem, je prostě hlupákem!“.
Nejdůležitější, co by měli vědět všichni a zejména ti, kteří se rozhodli vrátit své zdraví do původního stavu, je toto: Náš organismus je uceleným systémem, na který je třeba působit komplexně (na tělo i na duši). Pouze s takovým postojem dosáhnete žádoucích výsledků. Zdravý může být pouze ten, kdo pečuje o svou duchovní a fyzickou dokonalost.
Je ještě jeden aspekt, na který chci upozornit. Ničit své zdraví začínáme z mnoha důvodů už od raného dětství, takže návrat ke zdraví nemůže být okamžitý. Na odstranění zdravotních problémů je třeba 2-3 roky. Potom je třeba udržovat pořádek ve své hlavě a ve svém těle a do konce života se těšit z dobrého zdraví, kterým Vás nezištně obdařila příroda.
Poznání sebe
Římský filozof Seneka řekl: Lidé neumírají – oni zabíjejí sami sebe.
Tenhle geniální slogan je starý víc jak dva tisíce let a my tuto moudrost stále nevyužíváme. Často přemýšlím, proč? Možná to Seneka řekl moc tiše nebo si to všichni nestačili zaznamenat? Faktem je, že z generace na generaci předáváme špatné návyky a současně s nimi i choroby, které nás trápí. Na omluvu říkáme, že žijeme v těžké době a drtí nás velká tíha civilizačního vývoje. Možná nás více rmoutí kolosální masa našeho těla, lenost a absolutní pohrdání pravidly fyziologie, podle kterých náš organismus funguje.
Lidé se naučili obsluhovat počítač, řeší komplikované ekonomické problémy. Inženýr dokáže najít závadu v husté pavučině elektrického vedení, ale na jednoduchou otázku, kolikrát denně vylučuje moč a v jaké barvě, neumí odpovědět. Proto chci zdůraznit: jestli se nenaučíte pozorovat fungování svého organismu, nikdy nebudete zdraví!
Z knihy: Michail Tombak – Je možné žiť 150 rokov?
Knihu je možné zakúpiť tu: https://www.rinok.sk/Je-mozne-zit-150-rokov-d148.htm