Ilustrovaná kniha psaná dosud neznámým jazykem se čtyřiceti znaky dostala svoje jméno podle amerického antikváře a sběratele knih polsko-litevského původu Wilfrida M. Voynicha, který ji odkoupil v roce 1912 v Itálii z knihovny jezuitského řádu. Dnes leží v trezoru americké univerzity v Yale. Odborníci univerzity v Arizoně knihu v roce 2009 podrobili radiouhlíkovému rozboru, který na 95 % sdělil, že rukopis vznikl mezi lety 1404 až 1438.
Podle způsobu provedení kreseb v rukopise se obecně předpokláda, že místem jeho původu je Evropa, nejspíše Itálie, anebo alespoň, že jeho autor byl Evropanem. Podle dalších indicií je pak autorství často připisováno některému z českých, respektíve v Čechách žijících učenců.
Uvádí se také, že se na základě rozboru ilustrací skládá z botanické části, astrologické, biologické, kosmologické, případně farmakologické. Kosmická tělesa, hvězdy, souhvězdí, nahé ženy, neznáme rostliny zakreslené však typickým „herbářovým způsobem, alchymie, lékařství, cosi jako recepty nebo horoskopy? Některé obrázky jsou opatřeny popiskem v jazyce, kterí se potom objevuje i v textu kolem obrázku.
Použité písmo je zcela unikátní, dosud se nikde na světe nepodařilo objevit jiný zápis psaný stejným druhem písma. Předpokládá se, že abeceda rukopisu je hlásková, přičemž je možné rozeznat 19 – 28 písmen. Je také možné, jak prokázala počítačová analýza, že rukopis je sepsán dvěma různými jazyky a používá více než jedno písmo, což by naznačovalo možnost existence podvojné šifry.
Mohla by být právě čeština jazykem Voynichova rukopisu? Vzhledem k historii rukopisu by to nebylo zas až tak nelogické. Právě na češtinu by ukazovali i pro Voynichův rukopis typické zdvojené hlásky, podobne jak tomu je ve staročeštine. V roku 1978 přišel John Stojko s teorií, že Voynichův rikopis je psán starou ukrajinštinou bez samohlásek, za použití umělé abecedy. Další badatel Evgen V. Čornij z Kyjeva je přesvědčen, že se jedná o náboženský spis pocházejíci z předkřesťanského období. Někteří východoevropští autoři zase tvrdí, že Voynichův rukopis je obdobou takzvané Velesově knihy.
Irena Hanzíková. Žena, kterou staré písmo vždy fascinovalo, tvrdí, že ví, kdo knihu napsal. „Přeložila jsem z Herbářové části Voynichova rukopisu několik desítek stránek. Jsou to stránky číslované od 16 v, 16 r do 49 v. Část označovaná jako Herbářová, to není žádný herbář. I když každá květina i šifra tu má svůj význam.“
„Zjistila jsem, že jsou mylné všechny dosavadní hypotézy, co rukopis obsahuje,“ pokračuje ve výkladu Irena Hanzíková. „Obsah bude pro všechny překvapením,“ říká a svoluje k citaci několika vět na straně 49 původního textu. „Praví se tu: Vedle cti doutná zlomyslnost, prospěch má sestru zradu, cílem je poznat svět, přesto svítit do tmy…, text pak dál pokračuje,“ a prozrazuje, že je vše psáno ve starém jazyce českém a obsah se netýká květin. „Je to můj dlouhodobý koníček,“ říká paní Hanzíková o luštění starých rukopisů.
Knihu Voynichův rukopis si môžete kúpiť tu: http://eshop.biosferaklub.info/produkt/voynichuv-rukopis/