Ve své uvítací poznámce k jeho devadesátinám, to bylo 10. listopadu 1985, jeden vědec parafrázoval slova V. Lenina o L. Tolstém (před tímto počinem nebyl tento muž v literatuře známý), když řekl: „Do tohoto muže jsme neměli žádného filozofa v našem zemědělství“. To bylo velmi trefné.
Kdo to byl, odborník na polní plodiny (dále jen OPP) Terentij Malcev? Chlebodárce? Vědec? Státní činovník? Abychom přesně odpověděli na tyto otázky, bylo by třeba napsat velkou knihu. Sám Terentij Semenovič o sobě hovořil bez skrupulí: „Jak jsem já byl mužem, tak jsem mužem i zůstal, jen mužem vzdělaným“.
Na tuto legendární osobnost se zaměřil osud ruského křesťanství se všemi jeho velikými zásluhami i tragickými ztrátami. Z jedné strany se OPP Malcev zasloužil o všechna ocenění a početné tituly: dvě Zlaté Hvězdy, více než tucet ocenění a medailí, bronzová busta v jeho rodné vesnici. Všechny tyto pocty a ocenění si plně zasloužil a vesnické obyvatelstvo je přijímalo jako neodmyslitelné ohodnocení představiteli „křesťanské třídy“, který byl obětován industrializaci zaostalé země. Tato oběť se stala záchranou lidstva od zotročení germánským fašizmem. Ale je tu ještě i druhá strana. Navzdory více než pěti stům titulů knih, časopisových a novinových článků o životě a díle T. S. Malceva, nebylo jeho naučné a praktické poselství ještě prozkoumáno ze všech jeho stran, nebylo mu porozuměno, a proto není ani ovládáno.
Tento „vzdělaný muž“ chápal svoji dobu a svoji roli ve svých příhodách ne zrovna způsobem, jak o tom popisovali novináři. Osud mi daroval možnost být vedle Terentije Semenoviče více než 20 let. Jednou, bylo to na konci 80. let, mně tak otcovsky, emocionálně inspiroval, že snad jsem se „narodil o něco dříve, abych se mohl zajímat o svoji činnost“. A poradil mi: „Proto není třeba o tom psát, ani mluvit. Čas sám všechno urovná na svá místa – pravda zvítězí“.
I když tento čas už nastal, do vítězství pravdy je ještě potřeba nemálo času i k těm padesáti letům, co už uplynuly, jak se jeho pravda zrodila. OPP Terentij Malcev vyvrátil teoretický postulát, na kterém se více než sto let formovala zemědělská věda. A praktické zemědělství v tom pokračuje do této doby!
Mnozí z nás viděli, jak traktorista oře půdu převracením vrchní skývy orné půdy. Zeptejte se agronoma: „Proč zintenzivňovat orbu?“ Ze sta agronomů odpoví devadesát devět tohle: „Aby země lépe rodila“.
Ale OPP Malcev ještě před půl stoletím oznámil celé zemi: „Pluh na orání – není dobrý, nýbrž zlý“. A prakticky to dokázal na polích statku „Leninův Testament“, který se nachází pod Šadrinskem v Kurganském regionu.
Těm, kdo v tomto pochybují, navrhuji podniknout exkurzi do Penzy, potom ujet ještě osmdesát kilometrů na severovýchod do Mokšanského regionu a podívat se na pole křesťanského rolnického sdružení „Pugačovskoe“. V dokumentech je zapsáno jako „Sdružení-ve-Víře“.
V tomto hospodářství je skoro 5 tisíc ha orné půdy. Úroda obilovin je stabilní: 35-40 metráků/ha. Cena jednoho kg namletého obilí je pouhých 40-50 kopjejek. Už je to 15 let, co z polí tohoto hospodářství odešly pluhy. Nejsou tu pluhy, ani žádné Sachsovy návrhy, ani kanadský pluh, který je u nás nazván jako plochý pluh. A ještě jedna senzace: v hospodářství se nepoužívá ani minerálních hnojiv, ani pesticidů (včetně herbicidů, insekticidů, fungicidů).
-
To není možné! – ohrazují se agronomové.
Ale ještě v únoru roku 1954 OPP T. S. Malcev, ve svém projevu na zasedání velkoruské unie předních činitelů v zemědělství, detailně představil svoji uzemněnou teorii nového systému zemědělství, kde „ZVYŠUJÍCÍ SE ÚRODA BUDE SAMA ZVĚTŠOVAT ÚRODNOU VRSTVU PŮDY“. Jen si představte reakci lidí sedících v sále a za stolem prezídia, když uslyšeli takovou „fantazii“ z úst odborníka na polní plodiny. Tehdy nikdo, kromě samotného „fantasty“, nevěřil, že právě tak to může fungovat v právě jim představeném systému zemědělství. Ale, kdo pobýval na polích v hospodářství „Pugačovo“, mohl se přesvědčit o tom, že ještě na začátku 50. let minulého století ODD T. S. Malcev určil směr zemědělství v 21. století.
Čitateli těchto řádků určitě vytane na mysli tato otázka: „Ale jak se vypořádat s plevelem, když se nepoužívá chemických přípravků?“ Samotná příroda je v „Pugačovském“ hospodářství pleje. Když Pugačovci přivítali v zemi Penza kanadskou delegaci, nabídli jim tisíc dolarů za to, když najdou svazek plevele. Ale plevele na malcevských polích nebylo. V r. 1954, po exkurzi, udělal jeden agronom v té době nádherné oznámení: „Když by mi za každý najitý plevel zde platili jeden rubl, tak bych si nevydělal ani na oběd…“
Když přejdeme od „fantazie“ ke konkrétní agrotechnice na polích „Pugačova“, tak ta je tvořena velmi dobrou recepturou pro všechny zemědělce. Obilí se sklízí kombajny s drtičkou slámy, která se rozsype po strništi. A tak tam leží do jara! Na jaře, když nezoraná skýva vyschne, pole se opracuje obyčejným kultivátorem KPE-3,8. Jak vyráží plevel tak se kultivace provádí 2-3 krát. Tímto způsobem se udržuje nahromaděná vláha z podzimu a ničí se plevel.
Setí se provádí bez řádkovým secím strojem. Po podobném secím stroje (metoda dědečkův košík) toužil ODD Terentij Malcev, ale i přesto pro něho zůstal postradatelným. Nyní takový secí stroj vyrábí v Samaře v závodě „Selmaš“. Bez řádkový secí stroj rozhazuje 300 semen obilí na 1m2, než obvyklejší řádkovací stroj, který dávkuje 600 – 700 zrní obilí.
Zbylo tedy jen „odtajnit“ a začlenit to do „Pugačova“ plánu střídání plodin. Při silné kontaminaci půdy se osvědčilo čtyřpolní hospodářství: 1) čistý úhor, 2) ozim po kultivaci, 3) čistý úhor, 4) ozim po 3-4 kultivacích. A jak je to u trojpolního hospodářství? 1) čistý úhor, 2) ozim, 3) jařina.
Můžete si představit, jak se cítí pisatel těchto řádků, který se nachází někde pod Čeljabinskem nebo Kurganem a vidí, jak traktor za sebou táhne pluhy konstrukce Sachs, které převrací vrchní skývu půdy. Pokud je země suchá, za pluhy se tvoří mračna prachu. Přímo se chce zakřičet: „Kde je agronom, který tu nařizuje, jak se má orat? To je přece přestupek!“ Ale i tak, ohlasy mého nesouhlasu zůstanou uvnitř mě samotného. Chápu, že agronom není vinen, nemá potřebné znalosti ani o půdní mikrobiologii, ani o praktickém zemědělství bez používání jedovatých chemikálií.
Co se týká minerálních hnojiv, tak sám ODD Terentij Malcev je neodmítal v pozitivní roli a díval se na ně jako na vratný kapitál pro zmnohonásobení základu, tzn., že cestou pěstování „minerálně“ rostoucí hmoty je možné zvýšit úroveň půdní plodnosti. To je ale čistě zemědělské téma, takže ji přenecháme specialistům. Pro čtenáře bude více zajímavé vyprávění o tom, jak tohle „dílo“ Malceva oficiálně dosáhlo vrcholu, potom bylo postupně spouštěno, jednoduše řečeno, utopeno.
ZAČNU tím, kdyby v zemědělském institutu na kurze obecného zemědělství četl přednášející – upřímný ctitel Malcevova zemědělství. V souladu s učebním programem by měl možnost hovořit ke studentům o takovém zemědělství ne více než 25 – 30 min. Za celou dobu studia! Nutné by bylo minimálně 40 – 60 hodin. Akademická nauka oficiálně neodsuzovala Malcevovo zemědělství, ale zároveň ho v té době ani nepodporovala.
Jednou z příčin této „neutrálnosti“ bylo rozhodnutí pronesené na Sovětské konferenci, která se konala v srpnu 1954 v sídle Malceva. Začátkem této nebývalé „venkovské“ konference posloužil příjezd N. Chruščeva do Malcevova kolchozu. To bylo 14. července 1954. Asi pět hodin tento generální tajemník, jako vybíravý kontrolor, zkoumal všechna pole a chodil po všemožných místech, které si sám ukázal na mapě. Typ pšenice, rovný, hustý, ohnutý, jak se tehdy zpívalo v písni, tak nadchl emocionální povahu Nikity Chruščeva, že si nejednou sám o sobě povyskočil, aby se mohl obdivovat tomu, jak byla ložena na očka, jako kdyby ji položili na stůl.
Rychlé rozhodnutí generálního tajemníka připustilo konat v Malcevově kolchoze Sovětskou konferenci, prý ať přijedou specialisti, vedoucí pracovníci a podívají se – možná se něčemu naučí. Přípravy na konferenci doslova vřely. Vojenští inženýři rychle pracovali na hale po vzoru letištního klubu, která měla mít 300 míst.
Konference začala 7. srpna 1954. Namísto přihlášených 300 lidí jich přijelo více než tisíc. Od té doby začaly masové pouti na Malcevova pole, kde se za 2,5 roku vystřídalo okolo 3,5 tisíce lidí. Konference trvala tři dny. Spisovatel Valentin Ovečkin opublikoval 15. srpna na stránkách „Pravdy“ svoje pocity o této konferenci, kterým dal nadpis „Nové vítězství“. Ale spletl se: pro vítězství nového zemědělství bylo potřeba především i nových vědomostí. V té době ještě akademik A. Nesmejanov učil: „Vědět – znamená zvítězit“. Proto tehdy dokonce ani sám „viník“ konference neproniknul do obsahu těch několika vět, do kterých byla ustanovena konference, a které se potom stala překážkou na cestě k novému zemědělství.
Ale po pořádku.
Naučné části konference byl vedoucím prezident Sovětské akademie zemědělských nauk akademik T. D. Lysenko. On byl i hlavním redaktorem textů usnesení. Podle jejich obsahu se ODD T. C. Malcev určil jako autor nové metody obdělávání půdy a pěstování zemědělských plodin, co se potom začlenilo do všech encyklopedických slovníků a odkazů.
Asi by to tak mělo i být, když se podíváme na to, co uviděli účastníci konference na Malcevových polích. Viděli tam už rozjetý, fungující zemědělský systém s pěti polním otáčením plodin z roku 1950, kde se v prvních čtyřech letech pole neorá pluhem, pouze se obdělává diskovým kypřičem do hloubky 8 cm. Na pátém poli je černý úhor. A právě tady se zorá pluhem, jen pouze mělce – pod povrchem. Konstruktér takového pluhu je sám ODD T. S. Malcev. Svoje rozpracované zemědělství nazval podpovrchovým.
Jak vůbec přišel na myšlenku podpovrchového zemědělství? Terentij Semenovič se vůbec neučil ani jeden den ve škole o půdě, ale byl to natolik „vzdělaný muž“, že psal překrásným písmem bez gramatických chyb a všemi interpunkčními znaky.
V některých publikacích se psalo, že v jeho osobní knihovně bylo 6 tisíc svazků, všechny byly filozofického rázu a vydané v ruském jazyce. Samozřejmě, že tohle všechno je zveličené, ale i tak se v jeho knihovně nacházel základ světového filozofského bohatství.
Fenomenální paměť Terentije Semenoviče se vyznačovala fenomenálními vlastnostmi dialektického myšlení se vzácným přírodním pozorovacím darem. Tohle všechno pomohlo „vzdělanému muži“ v první otázce vědeckého zdůvodnění nezbytnosti hluboké orby radlicí z toho důvodu, že rostliny – to jsou naši živitelé: žito, pšenice, oves, ječmen a ostatní – jsou výhradními spotřebiteli a ničiteli úrodnosti půdy, jednoduše řečeno, jsou to loupežníci. Z toho důvodu je nejlépe je dávat až na dno brázdy.
Geniálnost objevů ODD T. S. Malceva se skrývá v tom, že on sejmul neoprávněnou vinu právě ze samotných rostlin – našich živitelů a cestou filozofických myšlenek a pozorování přešel k závěru, že naši živitelé-rostliny jsou schopny i zvyšovat úrodnost půdy v případě, že je nebudeme zaorávat příliš hluboko, nýbrž je nechávat ve vrchní vrstvě půdy, co vlastně dělá i sama příroda.
Abychom čtenáře netrápili naučnými vědeckými lahůdkami, objevy ODD můžeme objasnit asi takto: ke zvýšení úrodnosti půdy nedochází za anaerobních podmínek (bez přístupu kyslíku), nýbrž k ní dochází v anaerobních podmínkách (s přístupem kyslíku). Závěr: pluh na hlubokou orbu – nepřítel chlebodárce. Na pluh pro lehkou orbu konstrukce T. S. Malceva se můžeme dívat jako na přechodný vzor od pluhu Sachse k neorání půdy vůbec.
Proč vlastně Malcevovo zemědělství nepřišlo na pole? Jak a proč akademik T. D. Lysenko zformuloval objev ODD Malceva tak nepřesně? Na tyto otázky nelze najít dokumentární odpovědi. Ale bez prospekulování jejich pravdivého zřízení se neobejdeme.
Autor objevu objasnil tuto ne úplně vědeckou formulaci „díla“ Malceva stručně: „Přece nepřijel, aby viděl všechno“. Výrok patřící Lysenkovi. Takový „výsledek“ – je už klíčem k otevření tajemství.
ODD Terentij Malcev se uprostřed 30. let stává známou osobností na národní úrovni. Vědec novátor přes „socialistickou transformaci rostlin“ T. D. Lysenko uděluje 40. letému zemědělci svoji veškerou pozornost a nepozorovaně ho přebírá pod svoji ochranu. Všechno, co vědec říká, je ODD jasné, ukládá se do paměti a slouží jako návod k akci.
Ale přece tu je jedno vzájemné nepochopení, a to s N. I. Vavilovem. Celé tři hodiny vědec věnoval na venkovského experimentátora, který se mu zalíbil. Ale, jak vzpomínal později Terentij Semenovič, z toho setkání stejně nic nepochopil.
Zato spolupráce s T. D. Lysenkem se stávala stále důvěrnější, jak ze strany učitele, tak ze strany schopného žáka. Hlavně v letech války, na konci 40. let, kdy prezident VASCHNIL T. D. Lysenko, když porazil biologickou vědu, přesvědčil vládu, že v blízké budoucnosti lze vyřešit problém s obilím, jestliže se naučí zasévat rozvětvené pšeničné plodiny a v alkalických půdách zavést rozsev sůl milující odrůdy. Chopit se praktického řešení tohoto dobrodružného podniku (jinak to nazvat nelze) pověřil prezident akademie ODD Malcevovi.
Aby Terentij Semenoviči nic nevadilo ve vyplňování tohoto úkolu, Lysenko osobně napsal Stalinovi s odůvodněním zorganizovat experimentální zemědělskou stanici přímo na farmě. V létě roku 1950 přišel poštou do Malcevova sídla balíček z vlády s rezolucí o organizaci stanice „pro experimenty agronoma Malceva“ s razítkem tří lidí: ředitele, jeho zástupce a správce. Dole byl vlastnoruční podpis I. Stalina.
Tímto způsobem dostal ODD T. S. Malcev mandát, který mu zaručoval absolutní imunitu před všemi zástupci a místními vedoucími. Rezoluce zaručovala ještě i právo být majitelem země, která patřila k této farmě.
Jaké máme důkazy k tomu, že to bylo přesně takhle? Podíváme se na první číslo časopisu „Ogonek“, který vyšel v r. 1949. Na jeho obálce je fotografie agronoma se všemi oceněními a symboly laureáta Stalinovy ceny a deputátu Nejvyšší Rady SSSR, která uvažuje o svazku rozvětvené pšenice. To je jako odpověď Lysenka, který se o tento případ zajímal. Ale akademikovy naděje na rozvětvenou pšenici se nepotvrdily. Odrůdy milující sůl se také nepodařilo potvrdit.
Zato se v té době staly objektem stálého zájmu nebývalé úrody pšenice na neoraných polích (více než 20 metráků), a to nejen týdeníků, centrálních novin, ale i vysokých vůdců ve straně, co v konečném důsledku přivedlo ke svolání Sovětské konference.
Když si prohlédneme fotografie, zhotovené ve dnech této triumfální konference v životě agronoma, je možné si všimnout, že ani na jedné z nich se Terentij Semenovič neusmívá, všude je vidět výraz plný napětí, zamyšlenosti, očekávání čehosi nedobrého. Až do takové míry trápily agronoma myšlenky o své vině před akademikem Lysenkem za jeho nevyplněné doporučení. Skončilo to tak, že žák zaplatil sému učiteli nevděčností.
Radost neprojevil ani učitel z úspěchu svého žáka na světové úrovni. Možná, že tohle se stalo příčinou takové rozmazanosti znění vědeckých objevů agronoma. Dokonce i samotný název jeho zprávy ze zasedání „Nový systém obdělávání půdy a setí“ naprogramoval budoucí formulaci a nemohl tak vyjít bez schválení nebo tipu akademika.
Ať už to bylo, jak bylo, ale Terentij Semenovič nikdy nikomu nedovoloval hovořit něco hanlivého na adresu akademika T. D. Lysenka. Svůj názor na tohoto člověka sdělil agronom v podobě této fráze: „Když ho potřebovali, vynesli ho to nebes, když se stal nepotřebným, hodili ho do příkopu“.
Je třeba se ale pokusit pochopit i postavení samotného prezidenta VASCHNIL (nejvyšší vědecká instituce pro zemědělské hospodářství založená v Moskvě) na konferenci v srpnu 1954. Rok před tím do zemědělského družstva přijela naučná expedice AN SSSR, sestavená ze zaměstnanců institutu fyziologie rostlin, institutu mikrobiologie a půdního institutu. Lysenko směřoval k „Malé Akademii“, takže nemohl „revolučně“ jít na „Velkou Akademii“, ve které nebyli zdaleka všichni představitelé za jedno s malcevovým řízením zemědělství. Když už fyziologové vyjádřili některé pozitivní faktory v životě rostlin v podmínkách nového zemědělství, tak půdní institut se vyjádřil „záporně“. Jinak to ani být nemohlo, když všechny jejich vědecké poznatky byly dobity pluhem s hlubokou orbou.
Fyziologové si ale odpracovali ještě jednu – třetí sezonu v r. 1955, půdní specialisté si vyhradili jen dvě sezony, načež začali v časopisových článcích publikovat negativní důvody o podpovrchovém zemědělství. Zato mikrobiologové si pro sebe našli na malcevových polích velký klad.
Institut mikrobiologie vyslal mladého absolventa Timiryazevského zemědělského institutu Igora Vostrova, který měl za sebou pět odpracovaných sezon s agronomem ODD – od r. 1955 do r. 1959. Zkušenosti, které jim byly svěřeny, ukázaly tak perspektivní výsledky, že v r. 1957 přijel do sídla Malceva samotný ředitel Institutu mikrobiologie laureát Stalinovy prémie akademik E. N. Mišustin.
O práci mladého biologa se stále zajímal i ODD. Často ho s sebou brával na „cesty“ po polích a prosil ho, aby mu vykládal, jak žije jeho „zvířena“. Tak ODD nazýval půdní mikroorganizmy. A potom poslouchal a… zíval, jako by se mu chtělo spát, Terentij Semenovič nechápal to, co neviděly jeho oči, ale při každé jízdě do Moskvy zašel k E. N. Mišustinovi, aby se dozvěděla laboratorní „novinky“.
Získané materiály Igorem Vostrovem se staly tématem jeho naučné disertační práce a v r. 1959 se stal kandidátem biologických nauk. Ale v tu dobu byl agronom Malcev ohodnocen N. Chruščevem jako „pšeničný aristokrat“, co pro „Velikou Akademii“ znamenalo signál zvýšené pozornosti a mladého vědeckého biologa tedy převedli na jinou práci, při které byla jeho snaha zvažována na ústředním výboru strany.
V osudech Igora Vostrova a Terentije Semenoviče je mnoho podobného. Oba jsou obdařené osobnosti s mnohými talenty: láska k zemi, úsilí naučit se ji „zpaměti“, vášeň pro čtení knih – po nocích čítal mladý biolog nahlas a agronom ho poslouchal – oba byli schopní projektanti, co pomáhalo všestrannému sledování předmětu, který je zajímal. Vysoce vzdělaný absolvent Timiryazovky, který rozšifroval oku neviditelný život mikroorganizmů, dosadil do vzdělávací osnovy všechny praktické věci, které „vymyslel“ agronom při orbě.
Kdyby bylo všechno, co za pět let vědecký biolog ze svých výzkumů nashromáždil, opublikováno v začátku 60. let a našlo se pro to využití v kolektivních a státních statcích, stalo by se zrovna to, co tak zneklidňovalo N. Chruščeva po prohlídce malcevových polí. Před tím, než nastoupil do letadla na Moskvu, řekl v přítomnosti všech doprovázejících: „Kdyby v naší zemi všichni pracovali jako soudruh Malcev, vznikla by katastrofa – pro chléb by nebyl odbyt“.
Historie ale ukazuje, že k žádné katastrofě nedošlo. Už v polovině 60. let začalo SSSR kupovat obilí za hranicemi a to v nemalém množství. Podle názoru Igora Seregejeviče Vostrova, kdy už mu bylo 74 let, je jedna z hlavních příčin rozpadu SSSR žalostný stav kolektivních a státních zemědělských statků, což přivedlo k nedostatku potravin. Láska národa ke své vládě se zakládá na tom, jak a čím ho živí a jak se různí zdroje obživy. Naučná disertační práce biologa dávala odpovědi na otázky: jak a čím je třeba „živit“ naši matičku zemi, aby na ní vyrůstalo potřebné množství potravin?
Článek, který byl napsaný na základě této disertační práce, se ke čtenářům dostal až po uplynutí 30 let, kdy byl opublikován v časopise „Věstník zemědělských věd“ (číslo 1, r. 1989). V redakci ležela rok, mezi tím autor přinesl rukopis do redakce „Ze zpráv SSSR akademie věd“, kde ho postihl osud „chybějících certifikátů“.
Nadpis článku pojednává o jeho obsahu: „Všeobecné použití mikroorganizmů pro zvýšení potenciální úrodnosti půdy“. Na základě zkušeností autor ustanovil, že proces nahromadění plodnosti ve vrchní vrstvě do 6 cm je 24 krát aktivnější, než ve vrstvě o hloubce 14 cm a více. Zaorávání rostlinných zbytků do hloubky vyvolává proces fermentace (kvašení) s vytvářením toxických látek, což je katastrofální pro následující úrodu. Ale zapravení rozdrcené slámy do vrchní vrstvy půdy s přidáním malé dávky dusíku už na druhý rok dá zvýšení úrody o 35 procent.
Zatím je účinnost fotosyntézy v zemědělství na úrovni 1,5-2 procenta. Z organikou nasycené vrchní vrstvy půdy uhlíkem se uvolňuje 2-4 krát více, než při hluboké „kulturní“ orbě s obracením skývy. Je známé, že fotosyntéza probíhá aktivněji při zvýšeném obsahu uhlíku ve vzduchu.
Tohle všechno – je výsledek činnosti půdních mikroorganizmů. Tuto „zvířenu“ nazval akademik V. I. Vernadskij mocnou silou na planetě Země, vytvářející na ní od začátku rostlinnou pokrývku a pak i samu půdu. Ve článku biologa I. Vostrova jsou tyto řádky: „…zemědělství – to je ten největší mikrobiologický provoz na zemi…“. A v zemědělství 21. století nemůže být pro agronoma s dnešní přípravou místo – zamění ho agronom mikrobiolog, schopný řídit složení a charakter půdní populace, aby tím tak stimuloval činnost prospěšných druhů. Například mikrobiální antagonisté proti kořenové hnilobě a jiným nemocem nebo těch druhů mikrobního společenství, které zvyšuje úrodnost. O perspektivních rezervách použité mikrobiologie v zemědělství je možné vidět v polních pokusech, aplikovaných I. Vostrovem v 80. letech na statcích v Orlovském, Lipeckém, Belgorodském okresu, kde zvedl úrodnost dvakrát a na Kubani dosáhl 130 metráků rýže / ha.
ČTENÁŘI může na mysli vytanout otázka: „Proč Terentij Semenovič nemohl vědci a biologovi vyjít vstříc se svými vědeckými pracemi do ústředního výboru strany?“ Abychom mohli odpovědět, je třeba se vrátit do listopadu 1954, kdy se agronom ODD vyčerpal trápením za svoji vinu před Lysenkem, dokonce onemocněl a dostal se do kremelské nemocnice, kde světově známý pacient strávil až do jara. Tato doba jím byla maximálně využita k možnosti opětovného vydání užitečných knih pro zemědělské statky.
O jedné takové knize se hodí něco říci. Jeden Američan, ze státu Michigan, když si přečetl publikaci o proběhlé naučné konferenci mělkého zemědělství, poslal na adresu Ministerstva zemědělství na jméno T. S. Malceva balíček s knihou E. Folknera „Bláznovství oráče“, která byla vydána v USA v r. 1943. V doprovodném dopise adresát zjistil, že autor knihy dělal to samé, co dělá i ODD, jen nevysvětluje, proč tak dělá. Američan byl viditelně vysokoškolský učitel a zajímala ho teorie malcevova zemědělství.
Když se Terentij Semenovič seznámil s obsahem americké knihy, hned zavolal blízkému známému vědci ze zemědělského výzkumného ústavu, který znal anglicky a nabídl mu zhotovit rukopis. Po obdržení rukopisu se agronomovi podařilo zařadit se do plánu zemědělského samizdatu, o kterém byl informován v létě 1956.
Náklad „Bláznovství oráče“ byl nevelký a kdoví proč byl odeslán pouze do jednoho knihkupectví, na Садовой Черногрязской. Když přijel Terentij Semenovič do Moskvy, hned pospíchal do knihkupectví, aby si „koupil Folknera“. Když se zeptal prodavačky, ta mu odpověděla: „S tím „Bláznovstvím oráče“ se tu dělo nějaké šílenství. Několikrát za denpřijeli autem jedni a titíž lidé, brali hned 300-400 exemplářů, které odvezli a znovu se vraceli. Za den všechny knihy vykoupili“.
„Kmotrovi“ užitečného vydání bylo možné dát post organizátora skutečného obchodu z prodeje knihy E Folknera, ale on se vydal jinou cestou: přesvědčil ředitele vydavatelství, aby vytiskl doplnitelné vydání „v podobě velké čtenářské poptávky“. Aby se neopakovala akce „šílenství“, všechny knihy tohoto vydání byly odvezeny do periferních knihoven.
V té době se začal všudypřítomný „kukuřičný“ útok na všechny ladem ležící pole. N. Chruščev ODD doslova přinutil zříci se polí ležících ladem v jeho pláně. Nebylo možné se nepodřídit politickému prohlášení: plán – zákon.
Agronom byl tedy donucen vyjít na mužskou mazanost: začal sít kukuřici po 12 – 15 zrnech do hnízda s mezerou více než dva metry. Na pohled vypadalo pole zelené s černými uličkami, které se zpracovávaly jako páry. Úroda při tomto způsobu nebyla nižší, než při „zákonném“ výsevu.
Ale Nikita Chruščev hbitě odpověděl na „machinacemi“ nepoddajného agronoma a vyslal svého speciálního zplnomocněnce, aby přímo na místě prověřil řeči, které se k němu donesly, o agronomově znevážení „královny polí“. Odsud pochází i přezdívka „pšeničný aristokrat“, vypuštěná generálním tajemníkem z tribuny velkého zasedání.
Po přivlastnění těchto „vědomostí“ všichni nepřející, a mezi akademiky jich bylo nemálo, v zákulisí dostali „povolení“ na diskreditaci malcevského zemědělství a už na konci 60. let po jejich doporučení bylo z provozu odstraněno všechno zemědělské nářadí konstrukce T. S. Malceva. Je důležité podotknout jednu nemálo vážnou vlastnost ve společenském postavení ODD od začátku 70. let až do jeho smrti 11. srpna 1994. O Terentiji Semenoviči stále psaly centrální noviny, i když stále opakovaly jedno a to samé, natáčely se filmy, bylo mnoho rozhlasových vysílání. Venkovský lid ho proslavoval za to, že hlásal pravdu. A když mu byla k jeho 80. narozeninám, na jeho počest, udělena druhá Zlatá Hvězda, venkovští občané tu zprávu přivítali se souhlasem, říkali, že je nejvyšší čas, protože v současné době se už věší všechny.
Ale v tu samou dobu jeho hlavní „práce“ – mělké zemědělství – potichu odcházelo z polí. Za jeho náhradu se doporučovala půdní konzervace pomocí náročné technologie. To znamená povinné používání velkých dávek minerálních hnojiv a pesticidů. V doporučeních tohoto zemědělství se už ale nic nehovořilo o zvýšení úrodnosti půdy. Nakolik nebylo toto zemědělství v souladu s naučnými pracemi biologa I. Vostrova je možné posoudit podle výše úrodnosti v Kurganké oblasti – v rodném kraji ODD. Když se při orbě používali „metody Malceva“, střední úrodnost obilí se zvedla do 19 metráků/ha (v regionu!). Sklízelo se do 3,5 mil. tun obilí.
S odchodem malcevského zemědělství z polí a příchodem místo něho chemických technologií se začala úrodnost snižovat a na konci 80. let se snížila až na 6 metráků/ha. Půda byla natolik mrtvá, že i havrani přestali chodit za pluhy.
Nebylo by dobré ukázat totožnost Terentije Semenoviče Malceva jako někoho, kdo utrpěl porážku na obilném poli. On byl natolik moudrým vizionářem a věřil, že přijde taková doba, kdy pravda zvítězí. Když odešel z činnosti agronoma, svoji velikou autoritu namířil na bitvu s alkoholizmem, na záchranu přírody. Byl jediný ze svého rodu, kdo byl poslancem nejvyššího sovětu RSFSR, ke kterému klidně mohl do domu přijít jakýkoliv občan z jakéhokoliv koutu státu. O této stránce aktivit poslance T. S. Malceva noviny nepsaly, aby voliče neuváděly do „rozpaků“.
Je třeba říci i několik slov o tom, jak se T. S. Malcev snažil zabránit rozpadu SSSR cestou reformy v organizaci vedení zemědělských statků. Ještě v začátku roku 1965 předkládal místo centrálního plánování zavést jedinou zemědělskou daň v naturáliích pro statky a tím jim dát i právo být pány své země.
S podobným projektem se agronom snažil dostat i k M. Gorbačovu, hlásil se k němu na příjem. Slizký Michail Sergejevič, zdálo se, jako by už souhlasil, jestliže však najde čas. Pak doslova utekl od setkání s venkovským občanem od stolu v kanceláři.
V r. 1992 byl T. S. Malcevu udělen titul „Čestný občan Ruska“. Bylo přiznáno to, že osud vynikajícího ruského rolníka je osudem samotného Ruska. Život a dílo geniálního agronoma pro nás i budoucí pokolení zůstaly jako svědectvím o záchraně Ruska.
Grigorij LEONTĚV