Dnes je ve společnosti široce rozšířeno, dokonce i mezi lékaři, mínění o tom, že fyzická užitečnost sexuální abstinence je jen středověká náboženská pověra a vědecká neznalost, což nesouhlasí s dnešními znalostmi o fyziologii. Někteří lékaři tuto ideu používají pro svoji komerční výhodu a vytvářejí ve společnosti strach ze sexuální abstinence, která se snad jeví jako příčina onemocnění nervového systému a má škodlivý vliv na celkový zdravotní stav. Na základě tohoto tvrzení docházejí lékaři a psychoanalytikové k tomu, že radí mladým mužům využívat služeb prostitutek, přičemž jim hovoří, že risk ze sexuálně přenosných nemocí je nesrovnatelně menší, než škodlivé účinky dlouhé sexuální abstinence na nervový systém.
Podrobnější prostudování této části by nicméně mělo každého zdravě myslícího čtenáře přesvědčit o tom, že výše napsané je lež, že sexuální abstinence jako taková nemůže uškodit, ale naopak, je prospěšná, a že když se projeví nějaké problémy se zdravím u lidí, kteří nevedou plný život, je to pouze výsledek nezdravého sexuálního chování. Vzhledem k tomu, že sperma je velmi bohaté na látky, jako je lecitin, cholesterol, fosfor, je celkem jasné, že ztráta těchto cenných substancí, dohromady s nedostatečným jídelním pořádkem, se zdá příčinou narušení funkce nervové soustavy mozku, ale v žádném případě to není sexuální abstinence, navzdory absurdním tvrzením zkorumpovaných analytiků.
Zjistili jsme, že výměšky pohlavních žláz tvoří základ lidské životní energie, a to jak fyzické, tak i psychické. To je způsobeno díky vstřebávání spermatu. Zachování spermatu znamená i zachování pohlavních hormonů a nárůstu energie, zatím co ztráta spermatu znamená ztrátu hormonů a pokles energie. Chronický nedostatek pohlavních hormonů způsobuje symptomy stárnutí. Sperma – hustá tekutina, která má zásaditou reakci, je velmi bohatá na vápník a fosfor, také lecitin, cholesterol, bílkoviny, železo, vitamín E atd. Při jedné ejakulaci ztrácí muž okolo 226 ml spermií, které v sobě obsahují velké množství lecitinu, cholesterolu, bílkovin a železa. Jedna unce spermatu se svojí hodnotou rovná 60 uncím krve.
Ve spojení s tímto je doktor Frederik McCann přesvědčen, že rodina skutečně vládne obrovským potenciálem, přesně jak to tvrdili starověcí učenci. Sperma obsahuje látky vysokých fyziologických hodnot, zvláště pro obživu mozkové tkáně a nervového systému. Je známo, že vstřebávání spermatu skrz stenu vagíny se velmi pozitivně projevuje na ženském organizmu, to samé se musí dít i v těle muže, v místě ve kterém se sperma ukládá. Naopak, ztráta spermatu připravuje organizmus o vitální energii a hodnotné látky, které jsou důležité pro obživu nervových buněk. Je to lecitin, který se v lékařství používá s velkým úspěchem při léčení neurastenie (nervová slabost), jako výsledku sexuálních excesů.
Tady máme některé pozitivní skutečnosti sexuální abstinence:
-
Chemické složení spermatu je velmi blízké složení buněk centrálního nervového systému (hlavně cholesterol, lecitin a fosfor).
-
Nadměrné ztráty semene (s použitím masturbace, sexuálních aktů, přerušovaných pohlavních aktů, pohlavních aktů s použitím antikoncepčních preparátů) jsou pro tělo i mozek únavné a škodlivé.
-
Nadměrné nepřiměřené ztráty semene (noční poluce, spermatorrhoea – stav nadměrné, nedobrovolné ejakulace, atd.) mají škodlivý vliv na nervovou soustavu a mohou vyzvat neurastenii.
-
Zkoumání ukázalo, že orgazmus na nějakou dobu oslabuje nervový systém a při jeho zneužívání nezřídka přivádí k chronickým nervovým onemocněním (pohlavní neurastenie).
-
Sexuální abstinence je prospěšná pro mozek (protože se uchovává cenný lecitin, který je jedním z hlavních komponentů mozku). Mnoho velikých géniů používalo abstinenci, mezi ně patří Pythagora, Platon, Aristoteles, Leonardo Da Vinci, Nietsche, Spinoza, Newton, Kant, Beethoven, Wagner, Spenser aj.
-
Experimenty profesora Brauna Sekuarda a profesora Steinaka dokazují omlazující účinek mužského semene.
-
Přední fyziologové, urologové, genitourinární odborníci, neurologové, psychiatři, sexuologové, gynekologové a endokrinologové potvrzují fyziologickou hodnotu abstinence. Mezi nimi jsou Moll, Kraepelin, Marshall, Lydston, Talmey a jiní.
Profesor von Gruber Munchen, přední sexuolog, tvrdí, že je absurdní považovat spermat za škodlivou, nepotřebnou sekreci podobnou moči, kterou je potřeba z organizmu odstraňovat. Sperma je životní tekutina, která je nejen opakovaně použitá organizmem v době sexuální abstinence, nýbrž díky tomuto vstřebávání se dostavuje pozitivní vliv na fyziologické zdraví organizmu, co také potvrzují velcí géniové, kteří praktikovali úplnou sexuální abstinenci po většinu svého života.
Doktor Bernard C. Telmi, významný americký gynekolog, se také drží tohoto přesvědčení a myslí si, že sperma, v nepřítomnosti vzrušujících faktorů, se plně vstřebává skrz semenné váčky, čímž se sexuální abstinence v průběhu času stává lehčí a obvyklejší. Profesor Alfred Fournier, proslulý fyziolog, se směje nad slovy „nebezpečí abstinence pro mladého člověka“ i tomu, že za svoji mnohaletou působnost v medicinské praktice se nikdy nesetkal ani s jedním takovým případem. Na druhé straně je profesor Montegazza přesvědčen o tom, že má pohlavní čistota pozitivní vliv jak na tělo, tak i na mozek. Doktor John Harvey Kellogg dává za příklad mnoho známých atletů starověkého Řecka (Astylos, Dopompos a jiní vzpomenutí Platónem), kteří praktikovali úplnou sexuální abstinenci v době učení, což způsobovalo jejich neobyčejně vysokou energetickou úroveň.
Profesor Furbringer, známý německý výzkumník, píše: „Sexuální abstinence na rozdíl od mínění dnešní medicíny není škodlivou pro zdraví“. Dále píše, že problémy u mládenců nevznikají z abstinence, nýbrž z masturbace a jiných forem uspokojování svých instinktů. Krafft-Ebing, odborník na sexuální otázky, přikládá „nemoci abstinence“ též k mýtům. Gynekolog Loewenfeld má za to, že je plně reálné, aby zdravý člověk žil v podmínkách úplné abstinence bez veškerých vedlejších účinků. Profesor, endokrinolog F. G. Lydston z university Illinois: „Abstinence nikdy nemůže být škodlivá. Kromě toho, uchování semen ve varlatech často pozitivně působí na fyzické i psychické energie.“ Chassaignac upozorňuje na to, že čím je člověk zdravější, tím lépe se mu dodržuje abstinence. Pouze nemocným pacientům s nezdravým nervovým systémem je těžké sexuálně abstinovat. Uznávaný výzkumník Acton píše, že rozšířenost mýtů o abstinenci jako o příčině atrofie pohlavních orgánů a impotence, je vážná chyba.
Přesvědčivý důkaz o prospěchu z abstinence je výzkum orgazmu. Havelock Ellis se ve svých „Výzkumech o Psychologii pohlaví“ odkazuje na výzkumy doktora F. B. Robinsona. Ten poznamenává, že když se hřebec poprvé připouští ke kobyle, po krátké energické kopulaci tento hřebec často ztrácí vědomí, jehož příčinu Robinson vidí v mozkové chudokrevnosti právě tímto vytvořené. Vzpomíná jeden případ, kdy hřebec po páření zemřel. Mladí býci také často upadají do bezvědomí po prvním páření s krávou a velmi často je možné pozorovat mladého býka, jež je tak vyčerpaný, že se odplazí do klidného kouta a tam leží po několik hodin. Nicméně u psů se mdloby nevyskytují, vzhledem k tomu, že jejich pohlavní styk trvá delší dobu, psi nemají žádné semenné váčky. Co se týká vepře, tak jejich orgazmus je natolik silný, že se zdá jako by zvíře trpělo silným bolestivým šokem po páření, který v průběhu několika hodin odchází.
Havelock Elis píše: Uvědomil jsem si, jak velký vliv má ústup erekce (konec erekce po ejakulaci a orgazmu), můžeme vysvětlit vznik vážných následků hned po pohlavním styku. Mladí býci a hřebci upadali po prvním styku do bezvědomí, vepřům může pohlavní styk silně ublížit, hřebci dokonce i umírali. U člověka (muže) trvá ústup erekce poněkud déle, nicméně i tak jsou známé mnohočetné nešťastné události po pohlavním aktu, které jsou následkem cévních a svalových křečí, podílejících se na ústupu erekce. Mdloby, zvracení, potřeba močit se často vyskytují u mladých lidí po prvním pohlavním styku v jejich životě. Epilepsie se tu projevovala jen zřídka. Někdy se projevovalo poškození různých orgánů, dokonce i sleziny. U zralých mužů docházelo po pohlavním aktu ke krvácení do mozku, to jako výsledek neschopnosti odolat vysokému krevnímu tlaku. U starších mužů vyvolával pohlavní akt nezřídka i smrt, existuje mnoho případů, kdy dědečkové umírali po pohlavním aktu se svými mladými ženami nebo prostitutkami.
Proslulý ruský generál Skobelev zemřel v době dočasného soužití s mladou dívkou, nejspíše prostitutkou. Výzkumník Robinsom upoutává svoji pozornost na případ se soudcem, který zemřel po sexuálním kontaktu s dívkou v nevěstinci a na případ s osmdesátiletým člověkem, který zemřel po sexuálním aktu s prostitutkou. Takové smutné případy se většinou stávají se staršími muži jako výsledek pohlavního sblížení s mladými dívkami.
Akton, proslulý výzkumník v oblasti medicíny píše, že u některých lidí je orgazmus doprovázen takovými procesy, které připomínají spíš lehkou formu epilepsie. Po pohlavním aktu dochází na nějakou dobu k vyřazení nervového systému. Tohle bylo zjištěno také při pozorování králíků, kteří po každém páření padali s příznaky lehké epilepsie. Zvířata nezřídka dostávala křeče do zadních končetin, dusila se, dokud se nervová soustava zase nedala do pořádku. Akton podotýká i o smrtelných případech, ke kterým došlo v nevěstincích, jako výsledek nepříznivého vlivu orgazmu na nervový systém a na tělo jako celek, zvláště pak u citlivých lidí.
Geddes a Thomson se ve své knize „Vývoj Pohlaví“ zmiňují o faktu, že některé druhy pavouků umírají po oplodnění samičky. Takové případy se stávají i u některých druhů hmyzu. U každé živé bytosti se po pohlavním aktu snižuje práh odolnosti proti nemocem, nastupuje doba utlumení a snížení energie. „Reprodukce (rozmnožování), to je začátek smrti“. Ztráta lecitinu a fosforu s každým výdejem semene vede v každém případě k dočasnému deficitu těchto látek v organizmu, výsledkem čeho strádá především nervová soustava a mozek. Psychiatrické nemocnice jsou přeplněné nemocnými, kteří jsou postiženi právě vlivem nadměrné pohlavní aktivnosti. Nedostatek lecitinu se velmi zle projevuje na mozku, měření prokázala jeho nedostatek u všech psychicky nezdravých lidí. Největší géniové starověku i dneška dosáhli vrcholu svého umění právě v době vynucené abstinence. Jako příklad je možné uvést spisovatele Dante, který napsal knihu „Božská komedie“ v exilu, Miguel de Cervantes napsal „Don Quijote“ ve vězení. Milton napsal „Ztracený ráj“ když oslepl a neměl možnost žít pohlavním životem. Newton si uchránil svěží mysl až do osmdesáti let též díky sexuální abstinenci, to samé můžeme říci i o L. Da Vinci, Michelangelo a mnohých jiných velkých osobnostech.
„Po každé ztrátě spermatu ztrácíte to nejlepší z vašeho organizmu, každá ztracená kapka spermatu se kompenzuje z vaší krve. Sperma by měla být znovu vstřebáno organizmem a stát se materiálem pro vytváření zdravých svalů, kloubů, kostí a mozku.“ Zbavováním se spermatu se zbavujete svého života. „Když vidíte takové jevy jako je ochrnutí, mrtvici, revmatizmus, onemocnění mozku, unavený vyčerpaný obličej, shrbená ramena, můžete si být jisti, že to je výsledek nadměrné ztráty semene se škodlivými účinky na organizmus, zneužívání pohlavního styku. „Budete tyto následky pozorovat okolo sebe. Následky budou odmítány, všechny nemoci organizmu se budou vysvětlovat úplně jinými příčinami, ale ujišťujeme vás, že nic není tak oslabující jako nadměrná pohlavní aktivnost a jakýkoli pohlavní styk. Tento přebytek, když v sobě nenese cíl početí dítěte, „následky za neuposlechnutí tohoto zákona je zkrácení života a nárůst nemocí, jejichž příklady lze vidět všude.“ Podle Actona připomíná pohlavní orgazmus svým projevem i svými efekty epileptický záchvat. Duševní slabost a fyzické vyčerpání jsou vždy přátelé pohlavního orgazmu. Acton k tomu říká, že přiměřený sexuální život snesou bez následků jen velmi zdraví a pohlavně vyzrálí muži. U mladých lidí by měly být všechny životní síly uloženy pro růst a rozvoj.
Doktor Rajan píše, že pohlavní akt je možné porovnat s úderem elektrického proudu; pod jeho vlivem se nachází rozum i tělo, přičemž vliv je natolik velký, že člověk několik sekund nic nevidí ani neslyší a někteří lidé se dokonce po pohlavním aktu rozloučí i se životem. Zejména proto je pohlavní akt nebezpečný po těžkých úrazech, krváceních apod.
Takto popisuje efekty pohlavního orgazmu Rouband, srovnává ho s lehkým epileptickým záchvatem: „Krevní oběh se zrychluje, tlukot tepen je silný, krev v žilách je zablokovaná svalovými stahy, zvyšuje se celková teplota těla a tato dočasná stagnace, zejména v mozku, což je způsobeno následkem kontrakce svalů krku, které vystřelují hlavu dozadu, vyvolává rychlou srážlivost krve v mozkové tkáni, v tomto okamžiku se ztrácí vnímání okolního světa, pozastavuje se schopnost myšlení. Oči dostávají charakteristický ztrápený, bolestivý vzhled. Často jsou oči při orgazmu křečovitě zavřené, aby nedocházelo ke kontaktu se světlem. Zrychluje se dech, někdy je i přerývaný a může být úplně zastaven křečí v hrdle, takže vzduch, který zůstane uvnitř je stlačený a nakonec se vypouští v podobě stenů nebo částí slov. Silně stisknuté čelisti nezřídka poškozují zuby, rty nebo dokonce ramena partnera. Tento neovladatelný stav trvá velmi krátký okamžik, nicméně je to dostatečně nato, aby se vyčerpaly síly organizmu, tedy člověka.“
Profesor Lidston má za to, že následky pohlavních excesů jsou podobné s následky masturbace, v obou případech dochází ke změně složení krve a celého metabolizmu, jako výsledek ztráty lecitinu, cholesterolu, železa, vápníku, fosforu atd. Nyní je rozšířené přesvědčení, že na rozdíl od masturbace je pohlavní akt neškodný za každých podmínek a v jakémkoli množství. Nicméně Lidston je kategoricky proti tomuto tvrzení. Má za to, že pohlavní excesy jsou rozšířenou příčinou mnohých nemocí dnešní společnosti. Navíc, podle názoru profesora, mají pohlavní excesy škodlivý vliv nejen na mužský organizmus, nýbrž i na ženský organizmus.
Tady je opis následků pohlavních excesů podle Tissota: „Pohlavní excesy narušují činnosti prakticky všech orgánů… Narušuje se trávení, pocení. Objevují se revmatické bolesti, charakteristická slabost zad (porušení držení těla), nerozvité pohlavní orgány, poruchy chuti k jídlu, bolesti hlavy atd. Zkrátka nic nezkracuje život tak, jako zneužívání pohlavními potěchami.
Doktor Telma oznamuje, že časté pohlavní akty vedou k anémii, únavě svalů a nervů, špatnému trávení, nedojídání, psychickému vyčerpání. Lidé, kteří se nadměrně věnují pohlavním potěšením, se mohou poznávat podle bledých, protáhlých, ochablých obličejů, které jsou někdy zvláštním způsobem v napětí. Tito lidé jsou v depresi a obyčejně úplně nepoužitelní pro jakoukoli dlouhou namáhavou fyzickou nebo duševní práci.
Profesor von Grubber předpokládá, že časté ztráty spermatu přivádějí k „zastavení specifické vnitřní sekrece vajíček“, které by se v opačném případe dostaly do krevního oběhu. Deprese, únava, celkové opotřebení, pocit tlaku v hlavě, nespavost, zvonění v uších, fleky před zrakem, strach z jasného světla, třes, nadměrné pocení, svalová slabost, výpadky paměti, neurastenie (druh neurózy), neschopnost duševní a fyzické práce, snížená schopnost trávení, to jsou podle profesora následky pohlavních excesů u mužů. Co jsou to vlastně excesy? Jakýkoliv pohlavní akt, který v sobě nenese cíl početí dítěte je v podstatě excesem. Sexuálně zvrácený člověk. Jediné zvíře, které podporuje prostituci, jediné zvíře, které je demoralizované všemi formami pohlavních excesů, jediné zvíře, od kterého je muž (samec) schopen zaútočit na ženu (samici), jediné zvíře, u kterého přání ženy není zákonem, je prostě jediný, který nevyužívá svoji sexuální energii v harmonii, jak je to vymyšlené přírodou. Ze všech savců, pouze civilizovaný člověk trpí vymyšleným kultem pohlavního uspokojení, nezdravými pohlavními excesy. Divoká zvířata se páří pouze v určitém období v roce a pouze s cílem rozmnožování. Civilizovaný člověk tento akt praktikuje vždy, navíc ve většině případů bez cíle početí. Z druhé strany, jak poznamenává Havelock Ellis, primitivnější lidské rasy, které mají přirozenější vzor života, jsou mnohem cudnější a netrpí pohlavními excesy. To by mělo přivést k myšlence, že sexuální život civilizovaných mužů není přirozený a že jejich nadměrná sexuální aktivnost se u nich neprojevuje přirozeným instinktem, nýbrž uměle navázanými společenskými stimuly a také stravou nadměrně bohatou na bílkoviny (společně s nedostatkem fyzického pohybu), tabákem, alkoholem a kávou, sexuálně stimulující literaturou, filmy, sezení atd. Zvláště tohle se může stát vysvětlením, proč se u civilizovaných lidí rodí postižení potomci častěji, než je tomu u primitivních národů (divochů) a zvířat.
Starověcí Sparťané představovali národ s vysokou úrovní sexuální etiky, zdržovali se praktiky sexuálních excesů. Muži žili s ženami odděleně, dokonce i budoucí manželé.
Chcete-li zachovat cudnost, kterou Likergus (zákonodárce Sparty) měl jako podstatu pro zachování energie Sparťanské rasy, zakázal jezení masa a jiných stimulujících jídel a vnesl vegetariánskou dietu. Alkohol byl také zakázán. Likergus také zakázal příjem jídla doma, aby národ Sparty přijímal jídlo jen za stolem s kolektivní společností. Tímto způsobem řídil jejich dietu a byl schopný řídit i jejich etiku. Národ Sparty proslul po celém světě svojí morálkou, chrabrostí, fyzickým a duševním rozvojem.