Z našej knižnice Biosféra: Šťastný domov, číslo 14, 1912 – 1913
Ano, nejvznešenějším úkolem matky je kojení dítěte, jež byla porodila. Šťastné, třikrát šťastné matičky, jež dítky své samy jste kojily a odkojily a politováníhodné ty, jež dítě své z jakékoliv příčiny kojiti nemohou. A ty, které dítě své, ač by mohly kojiti nechtějí, toť nejsou pravé matičky svých robátek.
Slyšme, co o věci té praví matka lékařka, která sama děti své odkojila: „Co radosti, povznesení i zkušeností životných přináší kojení matce. Když děcko se utiší, jakmile je k prsu přiložíme, když počíná se, sajíc pokrm mateřský, na matku svou usmívati, s matkou si hráti, když matku poznává a jen na ni se třese, když vidíme, jak krásně na tělíčku i vyvíjející se dušičce prospívá, jak mu k dluhu jde pokrm rodné matky. Není to největším štěstím a pýchou matky, nejsou to nejpožehnanější chvíle a nejblaženější doby života? Nic na světe nám tolik a jedině nepatří a nikomu nejsme na světe tak nepostrádatelnými a potřebnými než když kojíme své děcko drahé a jak povznesenými a požehnanými se v té době cítime.“
A má li manžel a otec srdce na pravém místě, sdílí a prožívá radost a štěstí kojící ženy a matky sebou. Oč má pak dítě radši, oč více si ho všímá, než když toto, kojnou zjednanou živeno, nejen matce, ale i otci se odcizuje.
Přijdou jistě časy, kdy nynější, mnohdy zbytečné a nepotřebné, bohužel tak rozšířené užívaní kojných stejně bude odsuzováno, ba neudržitelným i nemravným prohlašováno, jako dnes mluvíme o otroctví předvěkém. Pak potomci naši, snad teprve vnuci našich vnuků, nebudou moci pochopiti, jak to bylo za našich časů možné, aby v křesťanských a civilizovaných zemích za mzdu a peníze byla dětem odnímána vlastní matka a požehnaná potrava prsu jejího, dva klenoty života, jež každému člověku jsou nenahraditelnými a s nimiž nemá, ba nesmí se kupčiti.
Čas takový jistě přijde, ať již věda lékařská přijde na rovnocennou náhradu prsu mateřského, ale ještě spíše, až každá matka opět sama své děti kojiti bude. Nelze zde hovořiti o výjimkách a nemocné děti neb nemocné matky jsou všude a tu mnohdy robě bez kojení by zahynulo a také přijdou doby, kdy to budou jaksi jen výjimky a pravidlem bude, by každá matka sama své dítě kojila.
Lékařská věda i statistika dnes neklamně dokazují, že nemluvněti nejlépe daří se u prsu mateřského, z něhož čerpá sílu, zdraví, nezdolnost oproti nemocem a různým nákazám. A také je přirozeno, že každé dítě potřebuje vlastně prsu vlastní matky, z něhož dostává se mu nutného pokrmu, odpovídajícího právě jeho individualitě.
Ale nejen blahodárný pokrm saje nemluvně z prsu mateřského, ale čerpá z něho i ono tajemné, jež týká se vzrůstu tělesného a utváření života duševního, zkrátka to neznáme, životu a duši dítěte prospěšné, jež výsledkem je neotřesné, neochvějné zásady přírodní, která praví: Co kojící matka dítěti dá z života svého, toto mnohonásobně jí oplatí, neboť s pokrmem matčiným saje i kus života, bytí a individuality rodné mateře a právě tato ethická cena vlastního kojení dítěte je jednou z nejdůležitějších. Praktickou cenu jeho zná každá řádná, svědomitá a dítě své milující matka sama a je také o ni do duše přesvědčena.
A nyní stručně o některých těch obavách, jež mnohdy matkám zabraňují kojiti vlastní dítě, aby nepozbyly krásy tělesné, mladistvého vzhledu, úhledných tvarů, aby neseslábly, nesešly.
Vše to jsou domněnky nesprávné a neoprávněné. Kojení narozeného děcka je vlastně fysiologickou povinností rodičky a chce příroda něco, co by tvorům jejím škodilo? Nikoliv, když žena sama kojí, sama mnohem snáze prodělá šestinedělí i všecky nepříjemnosti v něm se vyskytující. Vnitřní rodidla u ženy kojící snáze a mnohem dříve přejdou v stav dřívější než u ženy, která porodivši, kojení děcka se zřekla. A je pravda, že mnohé a mnohé choroby tak zvané ženské daleko řidčeji objevují se u žen kojících než u těch, které děti své daly odchovati a vyživiti kojným.
Je také vědecky dokázáno, že na příklad rakovina prsu, u žen tak obávaná, daleko méně objevuje se u žen, které děti své kojili. Dr. Groth právě dokázal, že kojení chrání matku nejen před onemocněním prsu rakovinou, ale i před rakovinou vnitřních rodidel.
Naprosto není správnou domněnka, mezi ženským pohlavím tak rozšířená, že kojení často je matce ku škodě, že kojící žena předčasně stárne, že ztrácí pěkné, oblé tvary těla svého a že kojením je ústrojí její seslabováno.
Výživa matky při kojení neklesá, naopak, zvedá se, zlepšuje se někdy očividně, před narozením děcka bledé a slabé, při kojení rychle, až nápadně sesílily a nabyly zdravé, svěží barvy. Proto je také mínění, že by hubené matky neb matky, jichž konstituce tělesná je slabší, útlejší, neměly kojiti bez úhony zdraví svého, zcela mylné a falešné.
Neboť kojí li matka, slabá třeba, ale ústrojím vnitřním zdravá, svoje dítě, obyčejně záhy pozoruje, jak sílí, jak vzezření její a povšechný stav těla jejího velmi rychle se lepší, jak chut k jídlu den ode dne jí vzrůstá. Neboť přiživujíc krmí mateřskou robě své, oživuje a posiluje také veškeré ústrojí svého těla, zdraví její se upevňuje a ona sílí na těle i na duchu. A zvláště síla duševní povznáší se u matky kojící, duše její pookřává a zveseluje se, když vidí, jak požehnaný prs její jde k duhu a prospívá milovanému děcku.
Zdraví je prvou podmínkou krásy tělesné. A co zdraví prospívá, jakož nesporně i kojení ku zdraví ženy kojící slouží, prospívá také kráse tělesné. Ze zkušenosti odborníku víme, že kojení je ochranou proti předčasnému zvadnutí a znetvoření, ochabnutí prsů. Ve Francii na příklad, kde se kojenci skoro šmahem svěřují kojným, jest půvabné a plné poprsí u žen i středných vrstev skoro vzácností. V Anglii naopak, kde i v nejvyšších kruzích skoro všude zavedeno je přirozené kojení děcka vlastní matkou, zachovávají si dámy plný, pevný prs i do pozdního věku.
Ani celková krása ženského těla netrpí kojením, neboť denně potkáváme se s ženami všech kruhů, které mnoho třeba měly dětí a všecky odkojily a přece kvetou zdravím, svěžestí a krásou. Kdežto mnohá žena neb dáma neplodná neb kojení se vyhnuvší předčasně odkvétá, vadne a stárne.
Neblahé matičky, které nepoznaly štěstí kojení vlastního dítěte pokrmem ňader svých a dvakrát neblahé , které ani o to se nepokusily, dosíci té nejčistší a nejvyšší radosti každé dobré, skutečně pravé matky svých dítek.
MUDr. Otakar Zuna