Menu

Kategórie

Naši partneri

Flag Counter
TOPlist

Lesy proti cukrovce

Diabetes mellitus 2. typu je porucha metabolismu, která způsobuje nadměrně zvýšenou hladinu cukru v krvi. Toto onemocnění se vyskytuje především u starších osob, v poslední době však i u mladých lidí, trpících nadváhou, a dokonce u mladistvých.

Diabetes 2. typu může být podmíněn geneticky. Pokud je jeho příčinou nadváha, mají postižení skoro vždycky také zvýšenou hladinu tuku v krvi a vysoký krevní tlak. Je-li tento typ diabetu rozpoznán příliš pozdě nebo je-li nesprávně nastaven cukr v krvi, může dojít i k srdečnímu infarktu nebo mozkové mrtvici, selhání ledvin nebo koronárnímu onemocnění, při němž je srdce kvůli zvápenatělým cévám špatně zásobováno krví a kyslíkem.

Že je pravidelný pohyb důležitý pro pacenty trpící diabetem, to je všeobecně známo. Jak může pacientům pomoci příroda? Yoshinori Ohtsuka, profesor diabetologie na univerzitě v Hokkaidu, uspřádal výlet do lesa pro 116 svých pacientů. Před cestou jim odebral krev, aby změřil glukózu a hladinu cukru v krvi. V lese pak nechal pacienty, aby se procházeli. Účastníky rozdělil do dvou skupin podle jejich tělesné kondice.

Jedna skupina se vydala na tři až čtyři kilometry dlouhou túru, druhá skupina měla před sebou šest až sedm kilometrů. Obě skupiny měly k dispozici jednu desetiminutovou přestávku. Výsledky krevních testů ukázaly, že hladina cukru v krvi u všech účastníku obou skupin v průbehu procházky výrazně klesla, a to zcela bez pomoci léků, jen prostým pobytem těla i duše v lese.

Profesor Ohtsuka prováděl i studie bez delších procházek, kdy účastníci prostě jen setrvali nějakou dobu v lese, a dospěl k závěru, že pohyb na zdravém lesním vzduchu se všemi jeho sekundárními rostlinnými látkami je co do snížení hladiny cukru v krvi u pacientů trpících diabetem stejně účinný, jako když si tito pacienti užívají pobytu v lese bez intenzivnějšího pohybu. I v tomto případe má tedy les léčivé účinky jak biologicko-tělesnou cestou, tak přes psychiku.

V roce 1984 vyšel v časopise Science, který je spolu s časopisem Nature nejvýznamnějším odborným časopisem v oblasti přírodních věd na světe, článek, který vzbudil velký zájem médií. Roger Ulrich prokázal ve své studii, že už pouhý výhled z okna nemocnice do zeleně urychluje uzdravení pacientů po operaci.

Profesor Ulrich začal se svou studií už v roce 1972 a prováděl ji devět let. Během této doby porovnával proces uzdravení u pacientů, kteří měli z okna pokoje výhlad na stromy s pacienty, kteří měli výhled jen na zeď nějaké budovy. Dbal na to, aby pacienti v obou skupinách měli srovnatelné parametry. A to nejen pokud jde o věk a pohlaví, ale také druh operace. Všem pacientům byl odoperován žlučník.

Publikace časopisu Science v roce 1984 se stala vědeckým šlágrem. Vědci i laici dodnes mluví o Rogeru Ulrichovi a jeho trefě do černého. Publikování v časopise Science totiž pro vědce znamená, že je od této chvíle takříkajíc „za vodou“. Trefa to byla i z toho důvodu, že tato studie dodala nezvratný důkaz o tom, že i pouhý pohled z okna může léčit. Roger Ulrich předložil první důkaz efektu biofilie. Zjistil, že pacienti s výhledem na stromy se uzdravují výrazně rychleji než pacienti s výhledem na zeď.

Zvlášte nápadné bylo, že pacienti s výhledem na stromy potřebovali po operaci výrazně méně analgetik, a ještě k tomu daleko lehčích. Skupina s výhledem na zeď musela časteji sahat po silnějších lécích proti bolestem, které jim ale způsobovaly závratě a měly tlumícií účinky. Bylo dokonce zjištěno, že skupina s výhledem na stromy vykazovala po propuštění z nemocnice daleko méně postoperativních komplikací než skupina s výhledem na zeď.

Výsledky studie byly naprosto jednoznačné a řada vědců si jich brala za pŕíklad. Výsledky R. Ulricha byly několikrát potvrzeny, přičemž design studie byl při některých průzkumech pozměnen. Dnes už víme, že i přítomnost pokojové rostliny příznivě působí na proces uzdravení po operaci a může redukovat potřebu analgetik. Je škoda, že rostliny jsou ve většine nemocnic z hygienických důvodů zakázány.

Ulrich provedl během svého působení řadu studií, v nichž jednoznačne prokázal pozitivní účinek přírody na zdravé i nemocné osoby. Tak například pacientům s chronickými bolestmi pouštěl nahrávky z přírody, předkládal jim fotografie přírody, nechal je procházet v lese nebo sedět na zahradě. Zjistil, že styk s přírodou skutečně mírní bolesti, a to i tehdy, je-li zprostředkován filmem, fotografií nebo nahrávkou.

„Pohybujeme-li se v přírodě pod širým nebem, tedy v přirozeném světle, může se uplatnit mechanismus tišení bolesti“, vysvětluje profesor Ulrich. Sluneční záření podporuje uvolňování „hormonu štěstí“ serotoninu. Serotonin nám kromě toho dáva pocit strachu, agrese a tíživé starosti. Deprese často souvisí s nedostatkem serotoninu, sluneční záření může způsobit zvýšení hladiny serotoninu, a tím i při tomto onemocnění pomoci ke zlepšení nálady.

Druhý mechanismus, kterým příroda pomáha tišit bolest, je mechanismus fascinace. Fascinace je zvláštni forma pozornosti, která nevyžaduje žádnou námahu a přispívá k naši regeneraci. Roger Ulrich píše: „Během výletu do přírody docházi k odpoutání pozornosti a redukci stresu, a díky tomu ustupuje bolest do pozadí. Teorie odvedení pozornosti říka, že bolest je absorbována pozorností. Čím větší pozornost je bolesti věnována, tím intenzivnejší je vnímané utrpení. Jestliže pozornost pacienta je odvedena jinam, nebo když je pacient pohroužen do vnímaní přírody, věnuje méně pozornosti bolestem a vníma je s daleko menší intenzitou.“

Toto převedení pozornosti jinam než na bolest se samozřejme dá uskutečnit i jinak, například prací na zahradě. Proto dnes řada nemocnic a terapeutických zařízení nabízi pacientům zahradní terapii. Roger Ulrich v nemocnicích dokázal, že pacienti, kteří mají bolesti, potřebují daleko méně léků k jejich utišení, jestliže pravidelně chodí do nemocniční zahrady.

K podobným poznatkům došli i lékaři, zdravotní sestry a ošetřovatelé, kteří pracují se starými lidmi na celém světě. V domovech důchodců, na geriatrických klinikách, které mají k dispozici zahradu, potřebují obyvatelé a pacienti, kteří pravidelně trávi čas v zahradě, méně léků proti bolesti a také méně antidepresiv.

Třetím faktorem, jimž příroda tiší bolest, je redukce stresu. Tím se snižuje vylučování stresových hormonů. Jak vysvětluje profesor Ulrich, je pak bolest vnímána méně intenzivně.

Z knihy: „Les léčí, efekt biofilie“

https://www.rinok.sk/Les-leci-d519.htm

www.biosferaklub.info

Páčilo sa? Zdieľajte:

Ďalšie články z tejto kategórie