K otázce o rasově smíšených manželstvích

imagesLidské rysy si nejsou rovny nejen antropomorfními charakteristikami, ale především místy, které zaujímají na stupních sociálně politické evoluce. Vynikající ruský vědec, rasolog V. B. Avdeev, formuloval tuto rasovou teorii: „Jako rasová teorie je dnes přijato chápání jediného filozofického systému, který je ve spojení humanitárních a přírodních věd, čímž se všechny sociální, kulturní, ekonomické a politické jevy lidské historie vysvětlují účinností dědičných rasových rozdílů národů, které vytvářejí danou historii.

Všechno, co je nahromaděné antropologií, ekologií, genetikou, psychologií a hojností faktů souvisejících oborů o vrozených rasových rozdílech národů, se promítá do sféry duchovního života… Rozdíly biologické stavby vedou k rozdílům v chování a vyhodnocování jednotlivých jevů“.

Čistota rasy je důležitou podmínkou k její dokonalosti, udržovanou při všech životních neshodách. Historie je nesporným důkazem toho, že velká impéria starověku (Egypt, Babylon, Řecko, Řím) nezahynuly od prohraných bitev nebo vlivem přírodních sil, nýbrž to bylo v první řadě vlivem migrace cizinců do těchto krajů, jež naplnila obavy o jejich osud. Masová migrace naplnila tato místa kříženci, kteří úplně ztratili instinkt o zachování státu, oddanost Vlasti. Rozpuštění společnosti vyzdvihující tyto državy, což byli nositelé svrchovaného vědomí, zničení jejích zdravých životních principů a tradic krví cizinců se stalo koncem pro tyto země.

Zvláště zničujícími pak byly následky rozpuštění elity – strážce vlasteneckých myšlenek vznešeného plánu, zničení Ducha společnosti.

Z dob nám nejbližších si můžeme uvést příklad historie Polska. Jako mocný stát v 16. – 17. století se vlivem intenzívního směšování Slovanů s Židy, kterými bylo zaplněno až po okraj, bylo v 18. století bez válek (!) rozděleno mezi Rakousko-Maďarsko, Prusko a Rusko.

Směšování ras vede k jejich degeneraci. Je známé, že povaha člověka je z 80 % tvořena genotypem a jen z 20 % fenotypem, tj. vychováním a vzděláním. Směšování genotypů vždy vede k „rozdílnosti“ v jejich realizaci. U kříženců se velmi často prudce snižuje sebekritika, morálka, naopak stoupá sebeúcta a normou chování se stává shovívavost a sobectví.

Nejvíce přesvědčivé jsou v tom příklady v rozsazích zemí. V Peru a Nikaragui je celkem málo početná populace zombas (kříženců negroidní rasy s místními indiány), což dává 4/5 kriminálníků, kteří jsou zavřeni ve vězení. Ve státech s převládajícím domestikovaným obyvatelstvem (Kolumbie, Brazílie, některé státy centrální Ameriky) přechází kriminalita přes všechny lidské hranice. Dominují v nich nepsaná pravidla, vytvořená narkotickými bossy, což je prakticky uzákoněný obchod s otroky, dětská prostituce, korupce, stalo se samozřejmostí vyřizování účtů mezi klany, odporné velikosti dosáhlo i sociální rozdělení společnosti, kde velebná stavení oligarchů s do zubů ozbrojenou ochranou sousedí se zoufalou chudobou.

Zvláště devastující pro potomstvo je pak smíšení ras, které jsou od sebe nejvíce vzdálené, především bílé a negroidní. I když mulatů není ještě tak mnoho, tak kříženců bílých s rasou, která je geneticky provázaná s negroidní rasou, zejména pak s židy, je stále více. Židé, jak ukázal výzkum Harvardské univerzity, mají genetickou příbuznost s negroidními kmeny Lemba z Jižní Afriky. Předci židovského kmene jsou negroidní rasy, kteří tvořili zvláštní kastu židovských kněží – Kochanimů. Na rozdíl od Rabínů předávali Kochanimové svoje učení jako dědictví, přičemž velmi přísně dodržovali čistotu rasy. Z údajů oxfordských genetiků mají potomci Kochanimů z Izraele genetický kód v mnohém shodný s kódem negroidní rasy z Jižní Afriky. Takže nyní už i izraelští historikové potvrzují fakt příbuznosti Židů s plemenem Lemba.

Smíšená rasová manželství jsou pro bílou rasu nebezpečné její asimilací. Bílá rasa je, jak známo, nejsilnějším nositelem tvořivého potenciálu pozemšťanů. Nyní je tvořena jen 1/14 – 1/15 z 6 miliardového osídlení Země a má tendenci k úplnému vymizení. Bezesporu, za všechny veliké ocenění ve vědě a technice, literatuře a uměních, filozofických názorech a mravních zákonech, může lidstvo v první řadě poděkovat bílé rase. Mezi bílými se zvláště vyjímají ARIJCI, ke kterým mají vztah, v první řadě, Rusové (Velkorusové, Malorusové, Bělorusové), Slované centrální Evropy, Němci, Skandinávci, Irové (středomořská větev Bílých z převážné části domestikovaná).

Vědecké výzkumy výsledků smíšení bílé rasy s ostatními je pod přísným zákazem, o to větší důvod máme prostudovat materiály z těch zemí, kde se tyto výzkumy prováděly. To je především Německo v 30-40 letech 20. století, které má ve své době zkušenosti s židovskou kabalou. V době Výmarské republiky (Německo 20. let) přišla k její moci židovská elita, která převzala do svých rukou všechna bohatství Německa, Němci tehdy byly dovedeni až do hluboké chudoby a ponížení (zkrátka je to „jedna k jedné“ s dnešním postavením Rusů). Některé německé ženy, zdrcené nesnesitelnou chudobou a strádáním, nevydržely tato těžká období a stávaly se milenkami bohatých židů. Nebyl to jev daleko ojedinělý, co nakonec dalo Němcům do rukou mnoho materiálu pro geneticko-psychologické výzkumy. Velmi působivé informace o následcích spojení německých žen s židy nashromáždil a shrnul známý redaktor a vydavatel populárních německých listů „Der Schturmer“, Julius Schteiner. V těchto nashromážděných názorech je nesporný důkaz o tom, že dokonce jen jediný pohlavní styk s židem přispívá u této ženy ke ztrátě psychologických vlastností německé povahy a děti této ženy ztrácí genetickou čistotu. Tato žena se tedy stává pro svůj národ ztracenou, prakticky nenávratně.

Zvláště katastrofální se to pro árijskou ženu stává v tom případě, že žid byl jejím prvním mužem. Vyhlásit Julia Schtriecha „zoologickým antisemitou“, jak se to obyčejně dělá, když „není obrany“, ale běda, to se nepovede – na smyčce, na které byl v roce 1947 pověšen, visela tabulka s jeho pravým židovským jménem „Adam Goldberg“.

Ženou absorbovaný ejakulát reprodukčními cestami způsobí v její organice nevratné (!) změny. To se katastrofálním způsobem projevuje na povaze budoucího potomka dokonce i v případě, že je následně počat s čistokrevným árijcem.

156_29_02_12_telegony2Jev dominance prvního samce na dědičné vlastnosti projevené na potomcích je ve vědě známý pod názvem TELEGONIE a poprvé byl popsán Č. Darvinem, jako příhodu s kobylou lorda Mortona. Kobyla anglické čistokrevného svrchovaného druhu byla z experimentálních důvodů napoprvé pokryta kvagou, což je africká zebra. Zkřížení bylo negativní s tím, že jako dědictví při dalších pokrytích hřebcem stejného druhu se u potomků objevovaly čáry, které jsou charakteristické pro kvagu. Tyto události už byly dávno známy psovodům. Čistokrevná samice, která přijde napoprvé do styku s nečistokrevným psem, se vyřazuje a následující potomstvo, které pochází už i od čistokrevného samce se počítá jako křížené.

Mechanizmus telegonie je zatím neznámý. Existuje však několik hypotéz. Doktor medicínských věd S. Kazarinov říká, že genetický materiál prvního muže absorbovaný pohlavními cestami ženy mění její dědičný aparát a tato změna je nezvratitelná až do konce života a bezpodmínečně se předává potomkům.

Z jiné hypotézy vychází, že DNK semene obsahuje vlastnosti vytvářet v reproduktivních cestách ženy dříve neznámé druhy paměti, jako je solitonová, holografická a polarizační.

Что такое Телегония Закон Đ Đ˜Đ˘ĐAmeričtí fyzikové pod vedením Roberta Pekoryho a ještě dříve sovětský vědec Petr Petrovič Garjajev zjistili, že molekuly DNK a biologické buňky jsou schopny vyzařovat a přijímat vlnovou informaci různého charakteru. V roce 1985 byl Petrem Garjajevem zveřejněn překvapující objev DNA spermatu, které bylo zkoumané ve spektrometru. Sperma zanechávalo po jeho odebrání svůj vlnový fantom na 40 dní (!) v přístroji, ve kterém bylo zkoumáno.

Z toho vyplývá, že pokud je semeno schopno uložit na takovou dlouhou dobu svůj vlnový fantom do neživého kovu, tak v živém organizmu může jeho existence být nesrovnatelně delší a vytvářet tak i dědičné vlastnosti pro budoucí potomky.

Tento jev detailně popsali D. Flint a Felix Le-Dantek a nazvali ho „jev prvního samce“, čímž určili nesporný fakt dědičného vlivu, který ani není závislý na oplodnění z pohlavního styku s prvním samcem. Ukázalo se, že tento jev je celkově svými vlastnostmi aktuální i pro člověka, nicméně jeho projevy jsou tu ještě složitější a komplikovanější, než u zvířat. Velmi často potomci dědí po „neznámém“, který není jejich „biologickým“ otcem, nejen některé vnější příznaky, nýbrž a to je ještě horší, i črty vnitřního, duchovního světa. V průběhu života se to projevuje jako „jablko, které nepadá daleko od jabloně“ a bývá příčinou neobjasnitelných, chronických rodinných konfliktů otců s dětmi.

Bílá rasa je, ze své morální podstaty, diametrálním protipólem židům. To je i jedna z příčin zoologické nenávisti židů k bílým lidem. Metody oslabování bílé rasy vysvětlil ve svém vystoupení před sionisty New Yorku prezident A. D. L. (Antidiffamační Ligy) USA Abi Foxman, který řekl: „…Bílá rasa mizí genetickým míšením… Měli bychom použít svoji moc na VYBÍRÁNÍ BÍLÝCH MUŽŮ A ŽEN, kteří ještě mají zájem na tom, aby se zachovala čistota rasy. Oni budou totiž z nové společnosti (v „novém světovém pořádku“!) vyloučeni… Chceme, aby každý bílý otec cítil nepohodlí od bílých dětí a produkoval smíšené potomstvo“ (The National Observer, 25. 08. 98. New York). Chtít, jak se říká, neškodí.

Nebezpečí pro potomstva manželství bílých žen s židy má řadu čistě biologických a medicinských důvodů prokázaných židovskými vědci. Tak významný expert P. L. Veinberg v díle „K formě mozku člověka“ (Ruský antropologický časopis, 4. 1902) píše: „Po celé řadě prací, které za poslední tři desetiletí vyšly o stomatologii židů, sotva může zůstávat nějaká pochybnost o tom, že může mezi nimi existovat specifický FYZICKÝ TYP, vyjadřujícího se nejen ve svých příznačných rysech takzvané židovské „fyziognomie“, leč stejně tak i ve stavbě skeletu, v rozměrech lebky a hrudníku a ve zvláštnostech vnějších rysů. Ostřeji než fyzické zvláštnosti tu však vystupují PSYCHOLOGICKÉ rysy židovské rasy“. Dále pak, jak to bylo vyloženo v „předmluvě“ V. B. Avdejeva, byly popsány zvláštnosti v organizaci sulci a gyri u židů, poznamenáno, že zejména u židů se nejčastěji objevuje anomálie jako srůstání Rolandových a Silviiných brázd, specifický zápach těla.

Je zjištěno, že židé mají řadu biologických zvláštností, které je odlišují dokonce i od ostatních semitských národů. Například existuje řada dědičných nemocí nervového systému, kterými trpí prakticky pouze židé. Tak, mezi nemocnými familiární dysautonomií Peili-Deja a židé v ní tvoří podstatnou část – 99 %! Z nemocných amaurotickou idiocií, defektem faktoru (X!), houbovitou degenerací mozku Van-Bogart-Bertranda a ještě dalším množstvím nemocí s těžkou nervově psychickou symptomy židů tvoří 80 – 90 % (L. G. Kalmykova, „Dědičná heterogennost nemocí nervového systému“ M. Medicina 1976).

Dědičností se mohou předávat nejen nemoci, nýbrž i sexuální orientace. Mezi židy, jak je známo, je 6 x více sexuálních deviantů, než u představitelů ostatních národů. O tom je napsáno nemálo naučných prací, včetně židovských výzkumníků (C. Lombrozi, M. Kerkegor a další). Ne naprázdno je jednou z „lidských hodnot“ v demokratických státech svoboda sexuálních zvrhlostí. V TV je možné vidět, a ne zřídka, průvody a maškarní plesy „homosexuálů“ a „lesbiček“ v ulicích USA, Francii a jiných civilizovaných států Evropy. V mnohadílných seriálech se sexuální zvrhlíci představují jako kladní hrdinové a hrdinky! Dojemně šišlají o manželství stejného pohlaví.

Destruktivní charakter homosexuálnosti je přesvědčivě dokázán pracemi dnešních myslitelů a zejména pak v pracích čestného akademika Mezinárodní Slovanské Akademie Věd, Umění, Literatury a Vzdělávání Gregorie Petroviče Klimova.

Boris Ivanovič Protasov – profesor, doktor biologických věd

Preložil: OZ Biosféra www.biosferaklub.info

5219 zobrazení celkom (1 dnes)